pátek 29. června 2018

Seriál o hornictví - II. díl


Proč jsme vůbec měli jeden Krimich I v Nýřanech a druhý Krimich II v Tlučné

Způsobila to matka příroda před stovkami milionů let při vrásnění zemské kůry v dobách geologicky označovaných jako prvohory a druhohory, tedy před čtyřmi sty až dvěma sty miliony let.

Tehdy v prostoru mezi Tlučnou a Nýřany došlo k obřímu zlomu, při kterém byly uhlonosné vrstvy, včetně v nich obsažených uhelných slojí, doslova svrženy dolů o řádově 600 metrů.

Když přibližně v polovině 19. století začal ohromný zájem o uhlí, především černé, jako o palivo, ale též o chemickou surovinu, začali uhelní podnikatelé dobývat nejprve sloje ležící blíže povrchu. Důvod byl jasný, nižší náklady na otevření ložiska i na budoucí provoz dolu.

Proto také byla dána přednost dobývání v okolí Nýřan. Zde stačilo vyhloubit jámu asi 50 nebo 150  metrů a získat uhlí černé – vysoké výhřevnosti a tedy dobře prodejné. Některé sloje obsahovaly vzácné druhy – koksovatelné nebo kanelové (voskové) uhlí.

Kvalita uhlí stoupala s hloubkou pod povrchem, a proto největší důl na Nýřansku Krimich I dosáhl hloubky až 180 metrů. Sloje se začaly směrem k Tlučné sklánět ještě hlouběji. Doprava uhlí ven a  materiálu dolů začala být technicky i finančně náročnější. Proto tehdejší těžař, Škodovy závody Plzeň, nechal v roce 1930 v Tlučné vyhloubit novou jámu Krimich II o hloubce již 450 metrů. Tak bylo dosaženo lepší a lacinější dopravy (vlastně po rovině) a na nově postavený důl pak byla převedena veškerá svislá i vodorovná doprava z dolu v Nýřanech. Jámy v Nýřanech pak byly používány jedna jako větrací výdušná a druhá pro občasnou dopravu mužstva a materiálu potřebného k údržbě spojovacích chodeb.

Zde považuji za dobré učinit malou odbočku a uvést zajímavost svědčící o propojenosti geologie dobývání uhlí a politiky. V roce 1964 jsme opravovali a narovnávali chodby asi 50 metrů od prvního náraziště jámy Krimich I směrem k Tlučné. V bocích jedné z chodeb jsme narazili na zdivo, z něhož trčely zbytky železných mříží. Když jsme se ptali jednoho ze starších techniků, kde se to tam vzalo, vysvětlil nám, že tam probíhá hranice mezi bývalým Protektorátem Čechy a Morava a Německou říší, stanovená Němci za druhé světové války.

Němci ve své „dokonalosti“ nezapomněli, že napříč této hranice existuje i průchod podzemní, takže u těchto vrat nepřetržitě stála stráž a kontrolovala pohyb lidí a materiálu přes tuto hranici. Poprvé ve svém tehdejším životě jsem si uvědomil, že existovali též horníci-bachaři. Ti kromě předpisů policejních a celních museli znát a hlavně respektovat bezpečnostní předpisy důlní. Patrně nemohli používat střelné zbraně, neboť doly Krimich I a II vždy byly doly plynujícími s výskytem výbušného metanu.

Uhelné sloje i v Tlučné však zapadaly stále hlouběji, rostly náklady na dopravu, a to donutilo provozovatele dolu, tehdy Západočeské uhelné doly n. p., k již výše zmíněnému prohloubení jámy Krimich II na konečnou hloubku 770 metrů. Prohloubení provozované jámy za provozu je technologie natolik zajímavá a zvláštní, že by zasloužila samostatný popis, což by bylo možné na případnou žádost čtenářů.

Zatím se budu nadále zabývat pouze obecnou činností výstavbářů na dole se zaměřením i na příhody a lumpárničky, kterých se přitom dožili.

Václav Veber

Žádné komentáře: