Jak to chodí u hasičů očima velitele

Všichni vědí, že v Tlučné máme hasičský sbor. Ale určitě nezaškodí dozvědět se o jeho fungování a také vedení trochu víc. A proto jsem ráda, že velitel sboru, pan Jan Čermák, souhlasil s rozhovorem.

Jak dlouho už působíte u dobrovolných hasičů?

Oficiálně jako řádný člen od r. 1996, neoficiálně od konce r. 1995.

Jakými kategoriemi nebo funkcemi jste si prošel?

Začínal jsem asi jako každý od řadového hasiče. Kolem roku 1997 jsem si prošel odborným kurzem požární prevence a následně jsem se stal preventistou požární ochrany naší obce. Byl jsem také členem Okresní odborné rady prevence a následně i jejím vedoucím. Z pozice vedoucího Odborné rady prevence OSH Plzeň-sever jsem se současně stal i členem Odborné rady prevence Plzeňského kraje.  Dalo by se tedy říci, že jsem byl vedoucím preventistů požární ochrany na Plzni-severu. V současné době působím při našem OSH Plzeň-sever jako člen Odborné rady represe, dříve rady velitelů.

Co se týká tlučenské jednotky, v roce 2003 jsem byl oficiálně jmenován velitelem sboru, čemuž předcházelo složení zkoušek velitele družstva a následně i velitele jednotky. Od roku 1998 až dodnes jsem současně i členem u JPO II. v Nýřanech, tedy jednotky o stupeň vyšší kategorie, než je tlučenská JPO III. Od roku 2004 vykonávám v této jednotce funkci zástupce velitele a současně vedoucího organizační složky Požární a civilní ochrana města Nýřany a tato pozice se stala mým hlavním povoláním.

Otázka, co děláte v civilu, je tedy bezpředmětná…

Ano, i zaměstnáním jsem vlastně hasič, ačkoliv ne profesionální, protože nejsem ve služebním poměru u HZS ČR. Moje práce obnáší mimo zásahovou činnost například zajištění oprav a údržby požární techniky, zajištění údržby celého areálu hasičské stanice, péči o všechny členy jednotky, zpracování veškeré dokumentace apod. V tomto případě se však jedná především o administrativní práci.

Jak se člověk stane velitelem sboru?

Je nutné rozlišovat velení sboru (SDH), jakožto příspěvkové zájmové organizace působící na úseku požární ochrany. Velitel SDH je tedy funkce volená. Jinou kapitolou je potom zásahová jednotka požární ochrany, jejímž zřizovatelem je obec, a její zřízení a udržení v akceschopném stavu vyplývá ze zákona. Jejími členy jsou zpravidla členové sboru dobrovolných hasičů a velitel této jednotky je pak jmenován obcí společně se souhlasným stanoviskem HZS Plzeňského kraje k jeho odborné způsobilosti vykonávat tuto funkci. Obě části jsou však úzce propojené, a proto se pro veřejnost rozdíly mezi nimi stírají.

Kolik má sbor v současné době členů a v jakých kategoriích?

Oficiálních členů, tedy řádně registrovaných dospělých, máme v současné době 59. Mladých hasi-čů je poté k dnešnímu dni 56 a tvoří je nejmladší (přípravka) s 11 dětmi, družstvo mladších (6–11 let) s 30 dětmi a družstvo starších (11–15 let) s 15 členy. Nesmím zapomenout ani na další příznivce, kteří nás podporují, ačkoliv nejsou přímo registrovanými členy.

Kdo tvoří vedení?

Na základě společného rozhodnutí nevyužíváme všechny obsaditelné pozice. Vedení sboru tedy tvoří starosta SDH pan Josef Filip, který sbor zastupuje navenek a je jeho statutárním zástupcem, jeho náměstkem je pan Miloslav Špachmann a poté jsem tam já, jako velitel sboru. Pracovním orgánem je výbor sboru, jehož jednatelkou je paní Markéta Špachmannová, hospodářem pan Petr Špachmann a nedílnou součástí je také tříčlenná kontrolní a revizní rada. Nejvyšším orgánem je potom řádná valná hromada SDH, která se koná každý rok, zpravidla v prosinci. V zásahové jednotce mám potom nejvyšší slovo a vystupuji za ní já, mým zástupcem je pak pan Miloslav Špachmann a naším přímým nadřízeným je starosta obce.

Co Vás na práci u hasičů nejvíc baví?

U práce hasiče se těžko říká „baví“, protože vždy vyjíždíme za cizím neštěstím. Naplňuje mě však práce v kolektivu mladých schopných lidí, kteří mají zájem o stejný obor, a to, že můžeme poskytovat pomoc potřebným. Odměnou je potom především to, když si lidé naší práce váží. Pro nás to totiž není ani tak práce, jako spíš poslání.

Tuhle práci určitě nemůže dělat každý – čím si tedy člověk musí projít, pokud se chce stát dobrovolným hasičem?

Pokud se bavíme o členství v zájmové organizaci, stačí prakticky vyplnit přihlášku, řádně platit členský příspěvek a plnit základní povinnosti člena sboru.

U zásahové jednotky jsou nastavená kritéria 18 let, úspěšné absolvování vstupní zdravotní prohlídky a my jsme si přidali ještě dodatek, a tím je trvalý pobyt v Tlučné, a to především kvůli zajištění rychlého dojezdu do zbrojnice, pokud se naší obcí rozezní siréna. Neabsolvují se fyzické ani psychotesty, což však v žádném případě neznamená, že fyzická zdatnost a psychická odolnost by nebyly potřeba. Zájemce pak projde vstupním pohovorem, kde se ho snažíme poznat a zjistit, zda případně nepůsobil v jiném sboru. Zájemce poté do jednotky přijímá obec zastoupená starostou obce na základě doporučení velitele jednotky a je s ním sepsána dohoda o členství v jednotce požární ochrany obce. Při vstupu do jednotky či do sboru je pak důležité si uvědomit, že kdykoliv na sobě máte uniformu, nevystupujete již sám za sebe, ale jste „hasičem“ a reprezentujete tak celou organizaci na veřejnosti.

Členství u profesionálních hasičů, tedy HZS ČR, je potom řešeno podmínkami služebního zákona a dalších právních předpisů, kde je nutné projít fyzickými testy, výběrovým řízením, zdravotní prohlídkou a také psychotesty. Základní podmínkou je zde samozřejmě i dosažení úplného středoškolského vzdělání ukončeného maturitní zkouškou.

Přijímá zásahová jednotka nové členy?

Dlouhodobý průměr je 15 členů jednotky a právním předpisem stanovený minimální počet pro naši jednotku zařazenou do kategorie JPO III / 1 je 12 členů. Dle mého názoru je ideální stav cca 20 členů, vzhledem k různým faktorům, jako je například práce na směny, nemocnost, dovolené, časová náročnost, rodinné potřeby nebo i nutnost zasáhnout v dopoledních hodinách, kdy je většina našich členů v zaměstnání. Vyjet k zásahu vždy musí minimálně zmenšené požární družstvo v počtu 1 + 3 (velitel, strojník + dva hasiči), běžně se nám však daří vyjíždět v počtu 1+5. Abychom věděli, s kým případně u zásahu nepočítat, funguje nám takový vnitřní systém, kdy si vzájemně dáváme vědět, že třeba jedeme na dovolenou nebo jsme nemocní. Ve zvláštních obdobích, jako je například období sucha, kdy je pravděpodobnost výjezdu vyšší, si udržujeme tzv. neřízenou pohotovost a hlásíme si, pokud budeme po delší čas mimo obec.

Ačkoliv máme jako jednotka JPO III / 1 stanoveno, že máme výjezdový čas do 10 minut, většinou vyjíždíme v 5. až 6. minutě po vyhlášení požárního poplachu. V jednotce máme také nadstandardní počet strojníků (řidičů), a to 8, zatímco jinde mají s touto pozicí celkem problém. Celkově je tedy naše jednotka v oblasti personálního obsazení na dobré úrovni, ale mohlo by to být i lepší.

Situace by se dala popsat i tak, že dříve nebyla technika, ale byli lidé, dnes je technika, ale určitě by se hodilo i několik šikovných a hlavně pracovitých lidí navíc. Takže pokud to mám shrnout – ano, pár nových členů bychom určitě uvítali.

Mluvili jsme o siréně, existují ještě i jiné svolávací systémy?

Kromě již zmíněné sirény, kterou lze ovládat jak místně, tak i dálkově z operačního střediska HZS Plzeňského kraje, jich je hned několik. Patří mezi ně třeba automatické hovory v mobilních telefonech, tzv. AMDS, kdy nám automat na druhé straně předříká, že byl naší jednotce vyhlášen požární poplach a v krátkosti co se kde děje. Z dalšího našeho svolávacího systému Kanga+ jsou pak rozeslány všem hasičům na mobilní telefony SMS zprávy o požárním poplachu a současně je tento systém schopný zajistit automatické otevření vjezdové brány v areálu naší hasičské zbrojnice a na výjezdové tiskárně vytiskne pro velitele příkaz k výjezdu. Doplňující informace se potom posílají i na výjezdový tablet přímo v autě. Dorazí sem zpráva s GPS souřadnicemi, na které se rovnou nastaví navigace, a příkaz k výjezdu v online podobě. Dalším způsobem, jak informovat naše členy jednotky o požárním poplachu, je i náš obecní bezdrátový rozhlas, který je schopen přijmout tuto informaci od HZS Plzeňského kraje a následně odvysílat patřičnou rozhlasovou relaci.

K jakým zásahům jste nejčastěji přivoláváni?

Hasiči všeobecně jsou vlastně z pohledu veřejnosti dnes již bráni jako všestranní záchranáři. Ve výčtu zásahů samozřejmě nechybí požáry jakéhokoliv rozsahu, ale velmi častá je také technická pomoc – odstraňování nebezpečného hmyzu, odstraňování padlých stromů, provizorní opravy střech po vichřicích, nouzové otevření bytu, čerpání vody, zásobování pitnou vodou nebo civilní ochrana obyvatel. Naše jednotka pak může vyjíždět k jakýmkoliv zásahům v katastru obce i mimo něj kromě dopravních nehod (ty nejčastěji řeší jednotky HZS ČR, jednotky JPO II či jednotky předurčené) a odstranění nebezpečných látek. Naše jednotka by se s ohledem na naše technické vybavení v tomto případě mohla podílet například na dekontaminaci osob či techniky, nebo vytyčení a zabezpečení nebezpečné zóny.

Pamatujete si některý zásah, který byl obzvlášť zajímavý?

Nic konkrétního mě momentálně nenapadá, zajímavé a zároveň náročné jsou samozřejmě všechny větší a rozsáhlejší požáry, kdy je nutné důkladně přemýšlet, co všechno jednotka během zásahu dělá a je možné uplatnit vše, co bylo nacvičeno. Nejedná se zde však jen o požáry, ale poměrně náročné na techniku i hasiče jsou například povodně či živelné pohromy. Takových zásahů jsme už samozřejmě několik absolvovali a nutno říci, že každý tento zásah je něčím specifický či zajímavý.

Jak často vyrážíte na školení a co se na nich trénuje?

Školení je celá řada. Minimální rozsah školení pro každého řádného hasiče je 40 hodin ročně, ale na povinná témata nařízená generálním ředitelstvím HZS ČR, která jsou každoročně doplňována, je podle mě i 60 hodin málo. Někteří členové naší jednotky pak zvládají i 120 hodin ročně. Co se týká velitele jednotky a velitelů družstev, tak ti musejí absolvovat každý rok tzv. cyklickou odbornou přípravu v délce 8 hodin a každý pátý rok se musejí podrobit přezkoušení svých znalostí pro obhajobu svého velitelského osvědčení. V průběhu těchto 5 let mohou cyklickou odbornou přípravu vynechat maximálně ve dvou případech, protože jinak jim jejich osvědčení pro výkon funkce velitele zaniká. Také strojníci musejí být pro obhajobu svých osvědčení přezkoušeni každých 5 let, ale zde se povinná cyklická odborná příprava bohužel již neprovádí. Odborná rada represe Plzeň-sever se však rozhodla, že je náročné uspět u přezkoušení bez průběžných cvičení, a proto strojníci mají možnost absolvovat alespoň jednou za 2 roky cvičení, na kterém si osvěží již získané vědomosti a dovednosti ve svém oboru.

Co se týká výcvikového plánu, sestavím ho během 1. čtvrtletí a během roku se průběžně plní. Jednotka se zpravidla setkává každou 1. neděli v měsíci a probíhá odborná příprava v povinných i přidaných oblastech, a to jak teoreticky, tak praktickou formou. Cvičí se témata jako použití dýchací techniky, zdravotnická příprava – předlékařská 1. pomoc, obsluha motorových a řetězových pil, spojení (lanové i optické signály, radiostanice), bezpečnost práce – všeobecná i u zásahu, taktika zdolávání požárů a mnoho dalších témat. U našich členů měl v loňském roce velký úspěch například výcvik záchrany osob na ledě i nacvičování prací ve výškách a nad volnou hloubkou (slaňování a práce s lezeckou technikou, evakuace osob z výšek).

Jaká je spolupráce sboru s obcí?

Nadstandardní. Obec nám poskytuje technické zázemí a o jednotku má velký zájem. Poté, co se podařilo omladit vozový park, se nyní chceme společně soustředit na další úpravy areálu a budovy zbrojnice, které budou souviset hlavně s rekonstrukcí interiérů (nové šatny, sociální zařízení apod.). Všechny úpravy a údržby v areálu se snažíme zvládnout především vlastními silami, ale někdy to bez spolupráce s obcí nebo nějakou firmou prostě nejde.

Je něco, s čím jste v současné době nespokojený nebo co Vás trápí?

Jednou z věcí je určitě změna v systému plošného pokrytí. Svolávání jednotek k událostem totiž probíhá na základě vypočtených dojezdových časů. Tyto časy se však odvíjí od maximálního možného času, kdy jednotka musí vyjet (u nás je to 10 minut), nehledě na reálně dosahované výsledky. Do tohoto systému jsou pak zahrnuty všechny jednotky PO nehledě na jejich zařazení, výcvik, techniku či souhru, a nutno říct, že v těchto oblastech bývá mezi jednotkami PO na základě zkušeností z taktických či prověřovacích cvičení často velmi zásadní rozdíl.

V praxi to tedy vypadá tak, že například při vyhlášení prvního stupně požárního poplachu v obci vyjíždějí na místo 4 jednotky. Tou první je profesionální jednotka, která vyjíždí vždy, a poté další jednotky dle dojezdových časů. Svého času byla dle tohoto systému při požárním zásahu v Tlučné naše jednotka až na 3. místě za 2 jednotkami z Nýřan, po připomínkování tohoto postupu se nám podařilo uspět a byli jsme přeřazeni na 2. místo. I nás samotné tedy mrzí, že oproti dřívějším cca 30 zásahům ročně vyjíždíme nyní v průměru patnáctkrát a nemáme tak tolik příležitostí využít vše nacvičené v praxi a pomáhat, kde je třeba. Kdo tento systém nezná, logicky si pak může klepat na čelo, proč u události např. v okolí Tlučné nezasahují místní hasiči, nicméně je to tím, že nás systém prostě nepovolá a s tím bohužel nic nezmůžeme.

Dalším problémem je určitě rostoucí administrativa a byrokracie, která je, vzhledem k tomu, že hasiči pracují bez nároku na odměnu a ve svém volnu, téměř nezvládnutelná. Alespoň na vyšších místech, tedy v rámci okresu či kraje, se tak uvažuje o převedení některých funkcí na hlavní pracovní poměr, ale i to je zatím jen v rovině úvah.

A poslední takovou bolestí, o které jsme se už zmínili, je obecně rozšiřování členské základny v zásahové jednotce, protože dnes je stále častější nechuť vázat se k povinnostem a investovat někde zdarma svůj volný čas. V tomto ohledu se mi líbí náborová kampaň realizovaná v Plzni ve spolupráci s ÚMO, která nabízí členům svých jednotek různé benefity (např. úlevy z poplatků za psy, návštěvy knihoven nebo permanentky na sportoviště či do kulturních zařízení a mnoho jiných úlev či slev) a jako motivace tento systém dle zkušeností přináší své ovoce.

A abychom skončili pozitivně, jaké tradiční akce letos s hasiči chystáte?

Hasiče čeká mimo jiné každoroční stavění májky spojené s příjemným posezením, které stmeluje kolektiv. 5. července se pak koná posezení s dechovkou a v září nebude chybět ani Memoriál Rudolfa Homolky a Lubomíra Filipa. Všechna družstva čeká celá řada soutěží a nebudou chybět ani již vzpomínané výcviky. Jsme také připravení zapojit se jako dozor, ať už při letošních oslavách 30. června nebo při stavbě podia na vánočních trzích. V loňském roce jsme uspořádali také den otevřených dveří pro žáky ZŠ a tuto akci v případě zájmu rádi zopakujeme.

Na závěr nezbývá než panu Čermákovi poděkovat za příjemný rozhovor plný nových poznatků a popřát šťastné návraty ze všech výjezdů.

Michala Mathauserová