Vážení spoluobčané,
pomalu se blíží jaro a s ním
snad všemi netrpělivě očekáváný rozkvět přírody. Našlo by se asi velmi málo
lidí, kteří by se nepozastavili nad trsy bledulí a sněženek, nad škálou barev
krokusů, statečných čemeřic, které se nebojí ani jarních mrazíků a dokonce ani
sněhové pokrývky. S jakou radostí se zahledíme na rozkvétající trnky,
zlatý déšť na zahradách a v parcích, na první zelené lístky stromů a první
rozkvetlé třešně, jabloně a další ovocné stromy. Nepřestane nás oslňovat ta
škála zelené barvy na listnatých stromech a ta svěží zelená nových jehliček u
smrků a borovic. A právě teď nastala ta chvíle něco si o stromech povědět. Proč
právě o stromech? No třeba jen proto, že si bez nich neumíme svůj život
představit, že jsou to mnohdy svědci historických událostí, svědci našeho
života, že nám umí dávat sílu, energii, potěšení a radost. Na druhou stranu ale
i starost, a aby ta starost byla menší, zkusíme si o nich něco říct.
Zeleň, a nyní máme na mysli
především stromy, plní v sídle několik funkcí. Začněme funkcí rekreační, která zahrnuje
psychologické a estetické působení zeleně na duševní zdraví člověka, dále je to
funkce klimatická. Ta zahrnuje
ovlivnění mikroklimatu – vlhkosti ovzduší, snižuje výpar půdy, zmírňuje
teplotní extrémy, usměrňuje proudění vzduchu, zbavuje ovzduší prachu a redukuje
přenos mikrobů, tlumí hluk, poskytuje potřebný stín a našli bychom řadu
dalších. Funkce prostorová zahrnuje
vytváření prostoru, prostorového území a ploch, zvýraznění významných bodů,
staveb, uzavírání anebo otevírání prostoru, zakrývání nevhodných pohledů,
rámování a izolaci zajímavých kompozic. Funkce
hydrická – ta napomáhá regulaci vsakování atmosférických srážek.
V neposlední řadě je to funkce
ekologická, kdy dřeviny pozitivně ovlivňují biodiverzitu území, jsou
významným biotopem pro existenci řady živočišných druhů. S tím souvisí i funkce estetická a samozřejmě nelze
zapomenout ani na funkci ekonomickou a
funkci historickou. Naši předkové si bez vzrostlé zeleně nedovedli místo,
kde žili, ani představit a stromy chránili jako oko v hlavě. Ošetřovali
je, pečovali o ně, udržovali je a uctívali je. Bohužel, dnes se spíše setkáváme
s opakem. Vzrostlé stromy jsou spíše na obtíž. Jejich význam v životě
člověka je podceňován, nebo spíše nedoceňován, funkce stromů, jako nedílné
součásti života člověka, je opomíjena. Potřebná pozornost stromům je podceňována
a velmi často opomíjena, i když nám zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a
krajiny v platném znění říká něco jiného. Strom žije svůj život jako
člověk. Od malé sazenice, postupně sílí, rozvíjí se, snaží se tak jako člověk
uplatnit se v prostoru, a tak jako člověk potřebuje pomoc od druhých. I
strom má své nemoci, neduhy, vady, a ne vždy to znamená, že se musí vykácet.
Mnohdy si pomůže sám, to je příroda, mocná čarodějka, ale často mu musíme péčí
a ošetřováním pomoci. V průběhu svého života potřebuje prořezávat,
potřebuje zapěstovávat, potřebuje ošetřit, když se objeví škůdci nebo houby
nebo jakékoli poranění. A pokud se takhle budeme ke svému stromu chovat, bohatě
nám on vrátí vše, co ke svému životu potřebujeme – pohodu, radost, potěšení, sílu
a energii. Ano, někdy je na to všechno pozdě a potom musíme přistoupit
k odstranění, ale je naší povinností současně vysadit strom nový, aby i
naše budoucí generace mohla čerpat vše dobré a potřebné, co nám stromy dávají.
Měli bychom mít na paměti, když
už nestačí naše vlastní uvědomění, že máme zákon, který přímo stanoví povinnost
péče o dřeviny. Zákonnými ustanoveními jsou prakticky chráněny všechny dřeviny.
Ty významnější, ať už svojí velikostí, nebo tím, že se váží k nějaké
historické události, nebo jsou prostě ojedinělými exponáty, jsou potom
vyhlašovány za památné stromy. Ale o tom příště.
Vlasta Hanauerová
Žádné komentáře:
Okomentovat