úterý 27. března 2018

HHS ZUD a Tlučná


V letošním roce na jaře to budou tři roky od založení Hornicko historického spolku Západočeských uhelných dolů. Ušlechtilá myšlenka několika zanícených lidí oživit historii hornictví na Plzeňsku se stala skutkem a byla spontánně přijata především bývalými horníky a pracovníky různých profesí na šachtách okolo Plzně, ale i příznivci a pamětníky hornictví. Vznikl spolek o nebývalém počtu členů a s programem, který by mohl závidět kdejaký sbor. Program nezahrnuje jenom setkávání bývalých horníků a příznivců hornictví na valných hromadách, ale i na různých akcích organizovaných výborem, jako je například Den horníků v září, dnes již tradiční hornický bál v únoru, každoroční uctění památky horníků, kteří zahynuli při důlním neštěstí v Týnci, stejně jako vysílání delegací na celorepubliková setkání spolků a hornických měst nejen v ČR, ale i v zahraničí.

Spolek však vyvíjí aktivitu i na jiných polích zájmu. Členové spolku sbírají hornické artefakty a předměty, abychom mohli zprovoznit ojedinělé muzeum hornictví v našem regionu, připravujeme naučnou stezku po starých důlních dílech Plzeňska, pořádáme zájezdy na významné akce jiných hornických spolků, připravujeme přednášky pro školy, jiné spolky a sbory, získali jsme do vlastnictví pozemky se starými důlními díly na Břasku a připravujeme trvalou expozici hornictví v připravovaném lesoparku v Tlučné. A tady bych se chtěla na chvíli zastavit. Jak rostla naše základna, tak přirozeně došlo k tomu, že uvnitř vznikla uskupení členů a příznivců. Takové jedno působí právě v Tlučné pod vedením manželů Cuberových. Jejich aktivita nemá hranic, dovedli do spolku přivést řadu lidí zapálených pro oživení hornických tradic a přiblížení historie hornictví, tak úzce spojené právě s Tlučnou. Tlučenská skupina je vysílána na slavnostní setkání konaná spolky v České republice, vyjíždí i do zahraničí, např. na Slovensko, a jejich zastupování Hornicko historického spolku Západočeských uhelných dolů je vždy vítaným počinem. Bez členů z Tlučné si už dnes nedovedeme představit žádnou naši akci. Toník Cubera je nositelem a udržovatelem našich stránek na Facebooku, kde si každý může o našem spolku přečíst, seznámit se s jeho činností a aktivitami. Chvályhodným počinem této aktivní skupiny v Tlučné je rozvoj velmi dobré spolupráce s obcí, na které má významný podíl pan starosta Stanislav Volf. Za to jim náleží poděkování, ale poděkování patří i obci. V současné době nás právě v Tlučné čeká nelehký úkol, a to připravit a následně instalovat expozici v lesoparku, který bude založen v prostoru mezi areálem školy a odvalem. Chtěli bychom zde umístit několik informačních tabulí popisujících historii hornictví nejen v Tlučné samotné, ale i v okolí a informační tabule o činnosti spolku. Kromě toho bychom v prostoru vhodně upraveném pro přednášky a drobné akce chtěli umístit hornický vozík jako symbol hornictví a vzpomínku. Věříme, že tomuto úkolu, který jsme si na sebe vzali, dostojíme a možná, že nám v tom pomohou i další občané Tlučné.

Letošní rok jsme jako už tradičně zahájili hornickým bálem v Obecním domě v Chotěšově. Účast nebyla tak velká jako třeba loni, ale ta stovka přítomných, pro které spolek připravil bohatou tombolu, dobrou zábavu a občerstvení, se opravdu dobře bavila a jako vždy se už těší na naši další akci. Letos náš čeká významné výročí 100 let od tragické události na dole Austria v Týnci s uctěním památky 11 obětí této tragédie. To znamená radikální opravu poškozeného a zanedbaného pomníku na hřbitově v Chotěšově, který si spolek vzal do své patronace. Chtěli bychom potom přímo v Týnci umístit pamětní desku této tragédie. Samozřejmě na začátku září proběhl dnes již tradiční Den horníků ve Zbůchu, který dobývá u členů spolku a příznivců nebývalého zájmu. Budou zahájeny práce na zpřístupnění starých důlních děl na Břasku a do podzimu bychom chtěli realizovat alespoň část naučné stezky hornictvím na Nýřansku. Kromě toho pokračujeme ve sběru materiálů pro muzeum a archiv hornictví, který bychom chtěli ve Zbůchu založit jako jedinečný v regionu a možná i mimo region. Uvedené není zdaleka vše, ale něco si musíme také nechat do příštích příspěvků.

Vlasta Hanauerová – členka výboru HHS ZUD

Na fotografii: porada manželů Cuberových s předsedou spolku Jakubem Bacíkem

pondělí 26. března 2018

Fotbalové mladší žáky čeká zahájení sezony


Pomalu nám končí zimní příprava, a ačkoliv to venku tak nevypadá, tak se již za několik dní rozběhne kolotoč zápasů o body do tabulky. V pár větách bych tedy rád shrnul čas mezi podzimní a jarní částí soutěže.

Na konci podzimu patří mladším žákům Tlučné 2. místo, o bod za vedoucím Stodem. I když jsme jej jako jediní porazili, bohužel jsme ztráceli body jinde. Dílem roztříštěnosti kádru do starší přípravky a hlavně starších žáků, dílem prostě proto, že nás soupeř přehrál.

V zimní přípravě jsme využili možnosti hrát v tělocvičně i na umělce za školou. Vždycky budu dávat přednost jinému povrchu, než jsou parkety, a snad mi za to klouby našich svěřenců jednou poděkují. Samozřejmě bylo vzhledem k počasí organizování, kam se půjde, o něco složitější. V tomto nám velmi pomáhají technologie moderní doby, jako jsou hromadné SMS a sociální sítě.

Na malém prostoru došlo k velkému vzedmutí formy a dovedností u hráčů, kteří v této věkové kategorii začínají. Ostatní udělali stejný krok dopředu, jen na těch menších je to víc vidět. Na borcích, kteří po sezoně budou odcházet do starších žáků, je zase poznat přínos tréninku se staršími fotbalisty.

A to nejlepší na konec. Na přípravné zápasy k nám často přijížděla okolní družstva a všechny přípravné zápasy pro nás končily výhrou. I domácí turnaj naši hoši přesvědčivě vyhráli. Ale úplně nejvýše řadíme 2. místo ve vícekolovém turnaji Zimní ligy. Druhé místo za Viktorií Plzeň a pod sebou v tabulce velká města jako Přeštice, Dobřany, Plzeň – Bolevec, to už vyvolalo uznání ostatních trenérů - včetně těch profesionálních z Viktorie. Žádosti o přípravné zápasy z jejich strany chodily a stále chodí.

Poděkování za podporu patří rodičům i dalším příznivcům. Tak držme našim klukům palce i do jara.

Ladislav Bárta

neděle 25. března 2018

Úspěch tlučenské gymnastky


Jako každoročně se dne 16. 2. 2018 konalo v Nýřanském kulturním domě vyhlášení ankety sportovec roku okresu Plzeň-sever.

Své ocenění si v tento večer převzala také tlučenská gymnastka Nikola SVATOŠOVÁ, uspěla v kategorii jednotlivci-mládež. Toto umístění je odměnou za její píli a vysoké nasazení v trénincích sportovní gymnastiky, díky kterému se jí v minulém roce podařilo zvítězit jak v oblastní soutěži v Tlučné, tak i v krajském přeboru, ze kterého postoupila do republikového finále. Zde se jí ve velké konkurenci 60 závodnic podařilo obsadit 16. místo.

Pavel Liška

sobota 24. března 2018

Plzeň slaví jubileum republiky celoročně


100. výročí vzniku samostatného československého státu si v Plzni připomeneme cyklem zajímavých událostí, jako je například Festival světla BLIK BLIK, výstava Sto let republiky očima pěti plzeňských generací, Historický víkend ve stylu první republiky, 100. výročí narození slavných Plzeňanů - herce Miroslava Horníčka a fotografa Viléma Heckela nebo opera Prodaná nevěsta pod širým nebem. Celoroční program vyvrcholí v říjnu velkolepými dvoudenními oslavami s tradičním vzpomínkovým aktem u Památníku T. G. Masaryka, lampionovým Průvodem světel centrem města nebo slavnostním setkáním na náměstí Republiky, které vyvrcholí společným zpěvem hymny a ohňostrojem v národních barvách. Mimořádně bude při této příležitosti vystaven originál hry Fidlovačka, psaný rukou J. K. Tyla, s textem české národní hymny. Její počáteční slova „Kde domov můj“ se stala hlavním mottem projektu.

Více informací o programu najdete na www.plzen2018.eu

čtvrtek 22. března 2018

Seriál o hornictví - I. díl

Nejprve trocha slov o autorovi série článků o důlní výstavbě

Jmenuji se Václav Veber. Narodil jsem se v roce 1937 v Záboří nad Labem v okrese Kutná Hora. Tam jsem začal chodit do obecné školy a základní vzdělání dokončil ve Františkových Lázních. Poté jsem se v roce 1952 přihlásil do učení na horníka. Z něho jsem však byl vytržen a v říjnu 1952 přeložen do Průmyslové školy hornické v Duchcově. Tuto školu jsem s úspěchem dokončil v roce 1956 v červnu, téhož roku od 2. 7. jsem byl přidělen do národního podniku Důlní stavba Teplice, provozu 04 Plzeň se sídlem v Tlučné. Odtud jsem byl ihned umístěn do funkce revírníka na dole Eliška v Chlumčanech.

Za 36 let zaměstnání v hornictví jsem prošel funkcemi revírník, vedoucí úseku, vedoucí závodu, vedoucí odboru investiční výstavby n. p. ZUD a v průběhu posledních dvou funkcí jsem při zaměstnání absolvoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (5 let) s právem používat titul JUDr.

V tomto mém životě hledejte prameny mého následujícího psaní pro Tlučenský zpravodaj, pro který to dělám rád, protože 17 let mého praktického a rodinného života jsem strávil v Tlučné (1958-1975). Od té doby bydlím v Nýřanech.

Kdo to byli pitláci, co dělali a kdy a proč se vyskytli v Tlučné?

Není to tak dávno, co zemřel pan Václav Křivanec, dlouholetý přispěvatel do Tlučenského zpravodaje. Ještě než zemřel, doporučoval mi, abych se též stal přispěvatelem a napsal něco o hornících, kterým jsem velel při speciálních pracích, kterým se v odborném žargonu říká „důlní výstavba“.

Jak z názvu tohoto povolání lze usoudit, jde sice také o činnost hornickou, avšak tato stavařina směřuje k přípravě pro těžbu užitkových nerostů. Začíná se mnohdy „na zelené louce“ hloubením vstupního díla (jáma, štola, úpadnice) a pokračuje objekty v podzemí (čerpací stanice, trafostanice, remízy lokomotiv, dílny, sklady trhavin a podobné). Pokud se výstavbáři začnou pohybovat pod zemí spolu s rubači, nejsou na pohled k rozeznání. Pokud se o nich mluví mezi havíři, označují se jménem firmy, pro kterou pracují. Jde pak například o „vékáďáky“, z nichž mnozí se vyskytovali mezi občany Tlučné a vyskytují se i dnes. Domnívám se, že nikdo z nich už neví, že pochází z pitláků.

Všimněte si, že ve slově pitlák jsem napsal měkké „i“. Není to gramatická chyba, takto se totiž označovali důlní výstavbáři, kteří přišli v roce 1950 na důl Krimich II v Tlučné, aby prohloubili jámu jako hlavní těžní dílo o zhruba 300 metrů. Firma, které byla tato vysoce speciální práce svěřena, se jmenovala Důlní stavby Teplice, ale pocházela ze znárodněné firmy rakouských majitelů se jménem Pittel und Brausewetter. Tak teď již vám asi svítá, proč se jim říkalo pitláci. Nechci pitlákům sahat do svědomí, ale protože jejich kočovný způsob života dost dobře znám, nedal bych ruku do ohně za to, že si občas někde něco neupytlačili. Co však nelze pitlákům a jejich následovníků z řad bývalých tlučenských občanů jako byli Franz, Wild, Rádl, Čmolík, Pedál a další upřít, že za nelehkých podmínek postavili 300 metrů hotového díla, které sloužilo 45 let a nebýt násilného ukončení těžby na dole Krimich, mohlo sloužit dalších 50 let. Po prohloubení byla konečná hloubka jámy Krimich 770 metrů.

Výstavba dolů je činnost téměř průkopnická. Stalo se mi nejednou, kdy výstavbová činnost na čas omezovala těžbu, že těžaři vyslovili přání, abychom už ze šachty zmizeli. Mávnutím ruky odbývali můj názor, že až odejdeme my, půjdou brzy za námi oni. Teď už mi dávají za pravdu.

Václav Veber

čtvrtek 15. března 2018

Péče o dřeviny, kácení



-  Něco málo z legislativy -
Především je nutné zdůraznit, že povinnost pečovat o dřeviny rostoucí mimo les je zakotvena v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění v § 8 odst. 1. Tato zákonná povinnost je dána vlastníkovi pozemku, na kterém stromy rostou.

Ochranou stromů rostoucích mimo les se kromě výše uvedeného zákona zabývá i vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení v platném znění. V této vyhlášce kromě podrobností týkajících se ochrany dřevin a povolování kácení je i vysvětlení systému povolování kácení dřevin na zahradách.

Někdy, i přes všechnu péči, je nutné strom nebo skupinu keřů pokácet. V té chvíli nastupují zákonná opatření a správní řízení ve věci povolení kácení dřevin rostoucích mimo les.

Kdo žádá o povolení kácení: v zásadě jediným subjektem, který může požádat o povolení kácení, je vlastník pozemku, na kterém strom či keře rostou. Zákon dovoluje, aby o povolení požádal nájemce pozemku, avšak jen s doložením písemného souhlasu vlastníka pozemku. Je-li více vlastníků pozemku, je nutné, aby byly doloženy souhlasy všech.

Kdy žádáme o povolení kácení: zákon stanoví, že pro kácení je nutné mít závažné důvody (k § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody). Závažné důvody pro kácení dřevin jsou skutečnosti, které nelze účinně eliminovat přiměřenými a obvykle dostupnými prostředky nebo postupy jinak, než pokácením dřeviny.

Kdy nežádáme o povolení kácení: zákon toto dost přesně vymezuje, upřesnění potom můžeme najít ve vyhlášce č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení v platném znění.
  • O povolení není třeba žádat v případě, je-li stavem dřevin zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu (ustanovení § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny). Ten, kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody (v takovém případě je orgánem ochrany přírody odbor životního prostředí městského úřadu Nýřany, pracoviště Plzeň) do 15 dnů od provedení kácení. Nutnou náležitostí oznámení je doložení skutečností nasvědčujících tomu, že byly splněny podmínky pro postup podle § 8 odst. 4 zákona – např. fotodokumentace, video apod.
  • O povolení není třeba žádat v případě důvodů zdravotních – nákazy (ustanovení § 8 odst. 2 zákona)
  • O povolení není třeba žádat, jedná-li se o dřeviny o obvodu kmene, měřeno ve výšce 130 cm od země, menším jak 80 cm a jedná-li se o souvislou keřovou plochu menší jak 40 m2 (ustanovení § 8 odst. 3 zákona).
  • O povolení není třeba žádat v případě ovocných dřevin rostoucích na pozemcích v zastavěném území evidovaných v katastru nemovitostí jako druh pozemku zahrada, zastavěná plocha a nádvoří, nebo ostatní plocha se způsobem využití pozemku zeleň. Zákonná ustanovení také definují ovocnou dřevinu. Jedná se o: angrešt, rybíz, broskvoň, hrušeň, jabloň, temnoplodec (arónie), jeřáb obecný moravský, kdouloň, líska obecná, mandloň obecná, meruňka, morušovník, ořešák vlašský, maliník, ostružiník, slivoň, třešeň.


Jakým způsobem žádáme o povolení ke kácení: o povolení kácení žádáme písemně, pokud má obecní (městský) úřad vyhotovený formulář, tak jej využijeme podáním u místně příslušného obecního (městského) úřadu. V žádosti je nutné uvést:
  • jméno, příjmení, adresu bydliště žadatele
  • katastrální území
  • parcelní číslo
  • druh dřeviny, obvod kmene změřený ve výšce 130 cm od země, u keřů velikost souvislé plochy, popis
  • stavu dřeviny
  • důvod ke kácení
  • doklad prokazující vlastnictví pozemku (výpis z KN – informační postačí)
  • situaci - snímek z katastru nemovitostí se zákresem dřevin
  • fotodokumentaci, pokud je k dispozici
  • souhlasy spoluvlastníků, nebo vlastníka pozemku v případě, že žadatelem je nájemce

Proces povolování kácení dřevin je správním řízením. Obecní (městský) úřad žádost přijme a následně po vyhodnocení dřevin z hlediska funkčního a estetického významu (ustanovení § 8 odst. 1 zákona) vydá rozhodnutí. S odvoláním na ustanovení správního řádu může úřad rozhodnout do 60 dnů, v případě složitějším do 90 dnů.

Co znamená funkční a estetický význam (k § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody):
Funkční význam dřevin je výsledkem vyhodnocení souboru všech společenských a ekologických funkcí ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 189/2013 Sb., jako souboru funkcí ovlivňujících životní prostředí. Estetický význam dřevin je pak dán jejich působením na vnímání člověka, tj. jak prostřednictvím všech smyslů dřevina působí na city člověka a jaké v něm vzbuzuje subjektivní dojmy.

Co znamenají „zdravotní důvody kácení“ (k § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody):
Zdravotním důvodem pro kácení dřevin jsou situace, kdy stav a rozsah napadení dřevin významně ohrožuje okolní dřeviny. Může se jednat o výjimečné případy napadení dřevin epidemickými chorobami a masivního (kalamitního) napadení škůdci a patogeny ve smyslu § 7 odst. 2 zákona o ochraně přírody). Za kácení ze zdravotních důvodů nelze považovat kácení suchých dřevin.

Co znamená „zřejmé a bezprostřední ohrožení života či zdraví nebo hrozící škoda značného rozsahu“ (k § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody):
Za stav dřevin, který zřejmě a bezprostředně ohrožuje život či zdraví, resp. zřejmě a bezprostředně hrozí škoda značného rozsahu (kácení v krajní nouzi), se považuje takový stav, kdy strom jeví známky akutního selhání celého jedince nebo jeho významné části (např. staticky nestabilní částečně vyvrácený strom), které nelze přiměřenými a obvykle dostupnými prostředky účinně napravit. Obvykle je to stav stromu, který vznikl vnějším nepředvídatelným zásahem (např. po bouři, větru, působením sněhu, ledovky, sesuvem půdy apod.). Jedná se o situaci, kdy hrozí nebezpečí z prodlení a nelze čekat na vydání povolení o kácení dřeviny.

Grafické znázornění procesu povolení kácení:

Časté dotazy k péči o dřeviny a povolování kácení:

Náhradní výsadba (k § 9odst. 1 zákona o ochraně přírody):
Náhradní výsadba je nástrojem ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřeviny. Náhradní výsadba dřevin je stanovena přiměřeně k ekologické újmě, ke které kácením došlo. Orgán ochrany přírody (obecní/městský úřad) náhradní výsadbu ukládá vždy, dospěje-li ve správní úvaze k tomu, že kácením dřevin dojde k ekologické újmě. Náhradní výsadbu může žadatel sám navrhnout, orgán ochrany přírody potom k takovému návrhu přihlédne. Orgán ochrany přírody ve výroku „rozhodnutí o náhradní výsadbě“ určí místo a lhůtu pro provedení náhradní výsadby, dále taxon, počet, velikost jedinců a délku povýsadbové péče (zpravidla pět let), kterou může povolující orgán také stanovit.

Ořezy dřevin:
Zásahy směřující k péči nebo údržbě dřevin nejsou předmětem povolovacího řízení. Vlastník dřeviny může v rámci péče o dřevinu do jejího růstu zasahovat. Avšak jen do té míry, aby nedošlo k poškození dřeviny. Zpravidla je vhodné takový zásah svěřit do rukou odborníků, vyhnete se tak případným negativním následkům.

Vlasta Hanauerová

O zeleni a její nezastupitelné funkci


Vážení spoluobčané,

pomalu se blíží jaro a s ním snad všemi netrpělivě očekáváný rozkvět přírody. Našlo by se asi velmi málo lidí, kteří by se nepozastavili nad trsy bledulí a sněženek, nad škálou barev krokusů, statečných čemeřic, které se nebojí ani jarních mrazíků a dokonce ani sněhové pokrývky. S jakou radostí se zahledíme na rozkvétající trnky, zlatý déšť na zahradách a v parcích, na první zelené lístky stromů a první rozkvetlé třešně, jabloně a další ovocné stromy. Nepřestane nás oslňovat ta škála zelené barvy na listnatých stromech a ta svěží zelená nových jehliček u smrků a borovic. A právě teď nastala ta chvíle něco si o stromech povědět. Proč právě o stromech? No třeba jen proto, že si bez nich neumíme svůj život představit, že jsou to mnohdy svědci historických událostí, svědci našeho života, že nám umí dávat sílu, energii, potěšení a radost. Na druhou stranu ale i starost, a aby ta starost byla menší, zkusíme si o nich něco říct.

Zeleň, a nyní máme na mysli především stromy, plní v sídle několik funkcí. Začněme funkcí rekreační, která zahrnuje psychologické a estetické působení zeleně na duševní zdraví člověka, dále je to funkce klimatická. Ta zahrnuje ovlivnění mikroklimatu – vlhkosti ovzduší, snižuje výpar půdy, zmírňuje teplotní extrémy, usměrňuje proudění vzduchu, zbavuje ovzduší prachu a redukuje přenos mikrobů, tlumí hluk, poskytuje potřebný stín a našli bychom řadu dalších. Funkce prostorová zahrnuje vytváření prostoru, prostorového území a ploch, zvýraznění významných bodů, staveb, uzavírání anebo otevírání prostoru, zakrývání nevhodných pohledů, rámování a izolaci zajímavých kompozic. Funkce hydrická – ta napomáhá regulaci vsakování atmosférických srážek. V neposlední řadě je to funkce ekologická, kdy dřeviny pozitivně ovlivňují biodiverzitu území, jsou významným biotopem pro existenci řady živočišných druhů. S tím souvisí i funkce estetická a samozřejmě nelze zapomenout ani na funkci ekonomickou a funkci historickou. Naši předkové si bez vzrostlé zeleně nedovedli místo, kde žili, ani představit a stromy chránili jako oko v hlavě. Ošetřovali je, pečovali o ně, udržovali je a uctívali je. Bohužel, dnes se spíše setkáváme s opakem. Vzrostlé stromy jsou spíše na obtíž. Jejich význam v životě člověka je podceňován, nebo spíše nedoceňován, funkce stromů, jako nedílné součásti života člověka, je opomíjena. Potřebná pozornost stromům je podceňována a velmi často opomíjena, i když nám zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění říká něco jiného. Strom žije svůj život jako člověk. Od malé sazenice, postupně sílí, rozvíjí se, snaží se tak jako člověk uplatnit se v prostoru, a tak jako člověk potřebuje pomoc od druhých. I strom má své nemoci, neduhy, vady, a ne vždy to znamená, že se musí vykácet. Mnohdy si pomůže sám, to je příroda, mocná čarodějka, ale často mu musíme péčí a ošetřováním pomoci. V průběhu svého života potřebuje prořezávat, potřebuje zapěstovávat, potřebuje ošetřit, když se objeví škůdci nebo houby nebo jakékoli poranění. A pokud se takhle budeme ke svému stromu chovat, bohatě nám on vrátí vše, co ke svému životu potřebujeme – pohodu, radost, potěšení, sílu a energii. Ano, někdy je na to všechno pozdě a potom musíme přistoupit k odstranění, ale je naší povinností současně vysadit strom nový, aby i naše budoucí generace mohla čerpat vše dobré a potřebné, co nám stromy dávají.

Měli bychom mít na paměti, když už nestačí naše vlastní uvědomění, že máme zákon, který přímo stanoví povinnost péče o dřeviny. Zákonnými ustanoveními jsou prakticky chráněny všechny dřeviny. Ty významnější, ať už svojí velikostí, nebo tím, že se váží k nějaké historické události, nebo jsou prostě ojedinělými exponáty, jsou potom vyhlašovány za památné stromy. Ale o tom příště.

Vlasta Hanauerová

středa 14. března 2018

Jak to chodí u hasičů očima velitele


Všichni vědí, že v Tlučné máme hasičský sbor. Ale určitě nezaškodí dozvědět se o jeho fungování a také vedení trochu víc. A proto jsem ráda, že velitel sboru, pan Jan Čermák, souhlasil s rozhovorem.

Jak dlouho už působíte u dobrovolných hasičů?
Oficiálně jako řádný člen od r. 1996, neoficiálně od konce r. 1995.

Jakými kategoriemi nebo funkcemi jste si prošel?
Začínal jsem asi jako každý od řadového hasiče. Kolem roku 1997 jsem si prošel odborným kurzem požární prevence a následně jsem se stal preventistou požární ochrany naší obce. Byl jsem také členem Okresní odborné rady prevence a následně i jejím vedoucím. Z pozice vedoucího Odborné rady prevence OSH Plzeň-sever jsem se současně stal i členem Odborné rady prevence Plzeňského kraje.  Dalo by se tedy říci, že jsem byl vedoucím preventistů požární ochrany na Plzni-severu. V současné době působím při našem OSH Plzeň-sever jako člen Odborné rady represe, dříve rady velitelů.

Co se týká tlučenské jednotky, v roce 2003 jsem byl oficiálně jmenován velitelem sboru, čemuž předcházelo složení zkoušek velitele družstva a následně i velitele jednotky. Od roku 1998 až dodnes jsem současně i členem u JPO II. v Nýřanech, tedy jednotky o stupeň vyšší kategorie, než je tlučenská JPO III. Od roku 2004 vykonávám v této jednotce funkci zástupce velitele a současně vedoucího organizační složky Požární a civilní ochrana města Nýřany a tato pozice se stala mým hlavním povoláním.

Otázka, co děláte v civilu, je tedy bezpředmětná…
Ano, i zaměstnáním jsem vlastně hasič, ačkoliv ne profesionální, protože nejsem ve služebním poměru u HZS ČR. Moje práce obnáší mimo zásahovou činnost například zajištění oprav a údržby požární techniky, zajištění údržby celého areálu hasičské stanice, péči o všechny členy jednotky, zpracování veškeré dokumentace apod. V tomto případě se však jedná především o administrativní práci.

Jak se člověk stane velitelem sboru?
Je nutné rozlišovat velení sboru (SDH), jakožto příspěvkové zájmové organizace působící na úseku požární ochrany. Velitel SDH je tedy funkce volená. Jinou kapitolou je potom zásahová jednotka požární ochrany, jejímž zřizovatelem je obec, a její zřízení a udržení v akceschopném stavu vyplývá ze zákona. Jejími členy jsou zpravidla členové sboru dobrovolných hasičů a velitel této jednotky je pak jmenován obcí společně se souhlasným stanoviskem HZS Plzeňského kraje k jeho odborné způsobilosti vykonávat tuto funkci. Obě části jsou však úzce propojené, a proto se pro veřejnost rozdíly mezi nimi stírají.

Kolik má sbor v současné době členů a v jakých kategoriích?
Oficiálních členů, tedy řádně registrovaných dospělých, máme v současné době 59. Mladých hasi-čů je poté k dnešnímu dni 56 a tvoří je nejmladší (přípravka) s 11 dětmi, družstvo mladších (6–11 let) s 30 dětmi a družstvo starších (11–15 let) s 15 členy. Nesmím zapomenout ani na další příznivce, kteří nás podporují, ačkoliv nejsou přímo registrovanými členy.

Kdo tvoří vedení?
Na základě společného rozhodnutí nevyužíváme všechny obsaditelné pozice. Vedení sboru tedy tvoří starosta SDH pan Josef Filip, který sbor zastupuje navenek a je jeho statutárním zástupcem, jeho náměstkem je pan Miloslav Špachmann a poté jsem tam já, jako velitel sboru. Pracovním orgánem je výbor sboru, jehož jednatelkou je paní Markéta Špachmannová, hospodářem pan Petr Špachmann a nedílnou součástí je také tříčlenná kontrolní a revizní rada. Nejvyšším orgánem je potom řádná valná hromada SDH, která se koná každý rok, zpravidla v prosinci. V zásahové jednotce mám potom nejvyšší slovo a vystupuji za ní já, mým zástupcem je pak pan Miloslav Špachmann a naším přímým nadřízeným je starosta obce.

Co Vás na práci u hasičů nejvíc baví?
U práce hasiče se těžko říká „baví“, protože vždy vyjíždíme za cizím neštěstím. Naplňuje mě však práce v kolektivu mladých schopných lidí, kteří mají zájem o stejný obor, a to, že můžeme poskytovat pomoc potřebným. Odměnou je potom především to, když si lidé naší práce váží. Pro nás to totiž není ani tak práce, jako spíš poslání.

Tuhle práci určitě nemůže dělat každý – čím si tedy člověk musí projít, pokud se chce stát dobrovolným hasičem?
Pokud se bavíme o členství v zájmové organizaci, stačí prakticky vyplnit přihlášku, řádně platit členský příspěvek a plnit základní povinnosti člena sboru.

U zásahové jednotky jsou nastavená kritéria 18 let, úspěšné absolvování vstupní zdravotní prohlídky a my jsme si přidali ještě dodatek, a tím je trvalý pobyt v Tlučné, a to především kvůli zajištění rychlého dojezdu do zbrojnice, pokud se naší obcí rozezní siréna. Neabsolvují se fyzické ani psychotesty, což však v žádném případě neznamená, že fyzická zdatnost a psychická odolnost by nebyly potřeba. Zájemce pak projde vstupním pohovorem, kde se ho snažíme poznat a zjistit, zda případně nepůsobil v jiném sboru. Zájemce poté do jednotky přijímá obec zastoupená starostou obce na základě doporučení velitele jednotky a je s ním sepsána dohoda o členství v jednotce požární ochrany obce. Při vstupu do jednotky či do sboru je pak důležité si uvědomit, že kdykoliv na sobě máte uniformu, nevystupujete již sám za sebe, ale jste „hasičem“ a reprezentujete tak celou organizaci na veřejnosti.

Členství u profesionálních hasičů, tedy HZS ČR, je potom řešeno podmínkami služebního zákona a dalších právních předpisů, kde je nutné projít fyzickými testy, výběrovým řízením, zdravotní prohlídkou a také psychotesty. Základní podmínkou je zde samozřejmě i dosažení úplného středoškolského vzdělání ukončeného maturitní zkouškou.

Přijímá zásahová jednotka nové členy?
Dlouhodobý průměr je 15 členů jednotky a právním předpisem stanovený minimální počet pro naši jednotku zařazenou do kategorie JPO III / 1 je 12 členů. Dle mého názoru je ideální stav cca 20 členů, vzhledem k různým faktorům, jako je například práce na směny, nemocnost, dovolené, časová náročnost, rodinné potřeby nebo i nutnost zasáhnout v dopoledních hodinách, kdy je většina našich členů v zaměstnání. Vyjet k zásahu vždy musí minimálně zmenšené požární družstvo v počtu 1 + 3 (velitel, strojník + dva hasiči), běžně se nám však daří vyjíždět v počtu 1+5. Abychom věděli, s kým případně u zásahu nepočítat, funguje nám takový vnitřní systém, kdy si vzájemně dáváme vědět, že třeba jedeme na dovolenou nebo jsme nemocní. Ve zvláštních obdobích, jako je například období sucha, kdy je pravděpodobnost výjezdu vyšší, si udržujeme tzv. neřízenou pohotovost a hlásíme si, pokud budeme po delší čas mimo obec.

Ačkoliv máme jako jednotka JPO III / 1 stanoveno, že máme výjezdový čas do 10 minut, většinou vyjíždíme v 5. až 6. minutě po vyhlášení požárního poplachu. V jednotce máme také nadstandardní počet strojníků (řidičů), a to 8, zatímco jinde mají s touto pozicí celkem problém. Celkově je tedy naše jednotka v oblasti personálního obsazení na dobré úrovni, ale mohlo by to být i lepší.

Situace by se dala popsat i tak, že dříve nebyla technika, ale byli lidé, dnes je technika, ale určitě by se hodilo i několik šikovných a hlavně pracovitých lidí navíc. Takže pokud to mám shrnout – ano, pár nových členů bychom určitě uvítali.

Mluvili jsme o siréně, existují ještě i jiné svolávací systémy?
Kromě již zmíněné sirény, kterou lze ovládat jak místně, tak i dálkově z operačního střediska HZS Plzeňského kraje, jich je hned několik. Patří mezi ně třeba automatické hovory v mobilních telefonech, tzv. AMDS, kdy nám automat na druhé straně předříká, že byl naší jednotce vyhlášen požární poplach a v krátkosti co se kde děje. Z dalšího našeho svolávacího systému Kanga+ jsou pak rozeslány všem hasičům na mobilní telefony SMS zprávy o požárním poplachu a současně je tento systém schopný zajistit automatické otevření vjezdové brány v areálu naší hasičské zbrojnice a na výjezdové tiskárně vytiskne pro velitele příkaz k výjezdu. Doplňující informace se potom posílají i na výjezdový tablet přímo v autě. Dorazí sem zpráva s GPS souřadnicemi, na které se rovnou nastaví navigace, a příkaz k výjezdu v online podobě. Dalším způsobem, jak informovat naše členy jednotky o požárním poplachu, je i náš obecní bezdrátový rozhlas, který je schopen přijmout tuto informaci od HZS Plzeňského kraje a následně odvysílat patřičnou rozhlasovou relaci.

K jakým zásahům jste nejčastěji přivoláváni?
Hasiči všeobecně jsou vlastně z pohledu veřejnosti dnes již bráni jako všestranní záchranáři. Ve výčtu zásahů samozřejmě nechybí požáry jakéhokoliv rozsahu, ale velmi častá je také technická pomoc – odstraňování nebezpečného hmyzu, odstraňování padlých stromů, provizorní opravy střech po vichřicích, nouzové otevření bytu, čerpání vody, zásobování pitnou vodou nebo civilní ochrana obyvatel. Naše jednotka pak může vyjíždět k jakýmkoliv zásahům v katastru obce i mimo něj kromě dopravních nehod (ty nejčastěji řeší jednotky HZS ČR, jednotky JPO II či jednotky předurčené) a odstranění nebezpečných látek. Naše jednotka by se s ohledem na naše technické vybavení v tomto případě mohla podílet například na dekontaminaci osob či techniky, nebo vytyčení a zabezpečení nebezpečné zóny.

Pamatujete si některý zásah, který byl obzvlášť zajímavý?
Nic konkrétního mě momentálně nenapadá, zajímavé a zároveň náročné jsou samozřejmě všechny větší a rozsáhlejší požáry, kdy je nutné důkladně přemýšlet, co všechno jednotka během zásahu dělá a je možné uplatnit vše, co bylo nacvičeno. Nejedná se zde však jen o požáry, ale poměrně náročné na techniku i hasiče jsou například povodně či živelné pohromy. Takových zásahů jsme už samozřejmě několik absolvovali a nutno říci, že každý tento zásah je něčím specifický či zajímavý.

Jak často vyrážíte na školení a co se na nich trénuje?
Školení je celá řada. Minimální rozsah školení pro každého řádného hasiče je 40 hodin ročně, ale na povinná témata nařízená generálním ředitelstvím HZS ČR, která jsou každoročně doplňována, je podle mě i 60 hodin málo. Někteří členové naší jednotky pak zvládají i 120 hodin ročně. Co se týká velitele jednotky a velitelů družstev, tak ti musejí absolvovat každý rok tzv. cyklickou odbornou přípravu v délce 8 hodin a každý pátý rok se musejí podrobit přezkoušení svých znalostí pro obhajobu svého velitelského osvědčení. V průběhu těchto 5 let mohou cyklickou odbornou přípravu vynechat maximálně ve dvou případech, protože jinak jim jejich osvědčení pro výkon funkce velitele zaniká. Také strojníci musejí být pro obhajobu svých osvědčení přezkoušeni každých 5 let, ale zde se povinná cyklická odborná příprava bohužel již neprovádí. Odborná rada represe Plzeň-sever se však rozhodla, že je náročné uspět u přezkoušení bez průběžných cvičení, a proto strojníci mají možnost absolvovat alespoň jednou za 2 roky cvičení, na kterém si osvěží již získané vědomosti a dovednosti ve svém oboru.
Co se týká výcvikového plánu, sestavím ho během 1. čtvrtletí a během roku se průběžně plní. Jednotka se zpravidla setkává každou 1. neděli v měsíci a probíhá odborná příprava v povinných i přidaných oblastech, a to jak teoreticky, tak praktickou formou. Cvičí se témata jako použití dýchací techniky, zdravotnická příprava – předlékařská 1. pomoc, obsluha motorových a řetězových pil, spojení (lanové i optické signály, radiostanice), bezpečnost práce – všeobecná i u zásahu, taktika zdolávání požárů a mnoho dalších témat. U našich členů měl v loňském roce velký úspěch například výcvik záchrany osob na ledě i nacvičování prací ve výškách a nad volnou hloubkou (slaňování a práce s lezeckou technikou, evakuace osob z výšek).
Jaká je spolupráce sboru s obcí?
Nadstandardní. Obec nám poskytuje technické zázemí a o jednotku má velký zájem. Poté, co se podařilo omladit vozový park, se nyní chceme společně soustředit na další úpravy areálu a budovy zbrojnice, které budou souviset hlavně s rekonstrukcí interiérů (nové šatny, sociální zařízení apod.). Všechny úpravy a údržby v areálu se snažíme zvládnout především vlastními silami, ale někdy to bez spolupráce s obcí nebo nějakou firmou prostě nejde.

Je něco, s čím jste v současné době nespokojený nebo co Vás trápí?
Jednou z věcí je určitě změna v systému plošného pokrytí. Svolávání jednotek k událostem totiž probíhá na základě vypočtených dojezdových časů. Tyto časy se však odvíjí od maximálního možného času, kdy jednotka musí vyjet (u nás je to 10 minut), nehledě na reálně dosahované výsledky. Do tohoto systému jsou pak zahrnuty všechny jednotky PO nehledě na jejich zařazení, výcvik, techniku či souhru, a nutno říct, že v těchto oblastech bývá mezi jednotkami PO na základě zkušeností z taktických či prověřovacích cvičení často velmi zásadní rozdíl.

V praxi to tedy vypadá tak, že například při vyhlášení prvního stupně požárního poplachu v obci vyjíždějí na místo 4 jednotky. Tou první je profesionální jednotka, která vyjíždí vždy, a poté další jednotky dle dojezdových časů. Svého času byla dle tohoto systému při požárním zásahu v Tlučné naše jednotka až na 3. místě za 2 jednotkami z Nýřan, po připomínkování tohoto postupu se nám podařilo uspět a byli jsme přeřazeni na 2. místo. I nás samotné tedy mrzí, že oproti dřívějším cca 30 zásahům ročně vyjíždíme nyní v průměru patnáctkrát a nemáme tak tolik příležitostí využít vše nacvičené v praxi a pomáhat, kde je třeba. Kdo tento systém nezná, logicky si pak může klepat na čelo, proč u události např. v okolí Tlučné nezasahují místní hasiči, nicméně je to tím, že nás systém prostě nepovolá a s tím bohužel nic nezmůžeme.

Dalším problémem je určitě rostoucí administrativa a byrokracie, která je, vzhledem k tomu, že hasiči pracují bez nároku na odměnu a ve svém volnu, téměř nezvládnutelná. Alespoň na vyšších místech, tedy v rámci okresu či kraje, se tak uvažuje o převedení některých funkcí na hlavní pracovní poměr, ale i to je zatím jen v rovině úvah.

A poslední takovou bolestí, o které jsme se už zmínili, je obecně rozšiřování členské základny v zásahové jednotce, protože dnes je stále častější nechuť vázat se k povinnostem a investovat někde zdarma svůj volný čas. V tomto ohledu se mi líbí náborová kampaň realizovaná v Plzni ve spolupráci s ÚMO, která nabízí členům svých jednotek různé benefity (např. úlevy z poplatků za psy, návštěvy knihoven nebo permanentky na sportoviště či do kulturních zařízení a mnoho jiných úlev či slev) a jako motivace tento systém dle zkušeností přináší své ovoce.

A abychom skončili pozitivně, jaké tradiční akce letos s hasiči chystáte?
Hasiče čeká mimo jiné každoroční stavění májky spojené s příjemným posezením, které stmeluje kolektiv. 5. července se pak koná posezení s dechovkou a v září nebude chybět ani Memoriál Rudolfa Homolky a Lubomíra Filipa. Všechna družstva čeká celá řada soutěží a nebudou chybět ani již vzpomínané výcviky. Jsme také připravení zapojit se jako dozor, ať už při letošních oslavách 30. června nebo při stavbě podia na vánočních trzích. V loňském roce jsme uspořádali také den otevřených dveří pro žáky ZŠ a tuto akci v případě zájmu rádi zopakujeme.

Na závěr nezbývá než panu Čermákovi poděkovat za příjemný rozhovor plný nových poznatků a popřát šťastné návraty ze všech výjezdů.

Michala Mathauserová

úterý 13. března 2018

Žákyně ZŠ Tlučná bodují ve florbalu


Dne 2. 11. 2017 se uskutečnil turnaj mladších žákyň ve florbalu. Pořadatelem byla jako už tradičně ZŠ Horní Bříza. Jednalo se o okresní postupové kolo. Jelikož v našich řadách jsou výborné hráčky TJ Tlučná a FBŠ Slavia Plzeň, tak jsme na turnaj odjížděli s očekáváním dobrého výsledku, případně nějaké té medaile. Výsledky však předčily očekávání. Dívky vyhrály všechny své zápasy se skóre 23:2 a skončily na prvním místě. Porazily děvčata ze základních škol Žihle, Dolní Bělá, Kralovice, Všeruby a Horní Bříza. Děvčata suverénně prošla turnajem v této sestavě:

Michaela Moravcová, Žaneta Davidová, Adéla Vildová, Barbora Hráchová, Kristýna Benešová, Kateřina Anna Pelíšková, Kateřina Ciblová, Milena Lendelová, Eva Hranáčová

První místo v turnaji zaručovalo postup do krajského kola, kde se měly střet-nout nejlepší týmy základních škol z celého Plzeňského kraje, které se konalo 14. 12. 2017 v Rokycanech. Už jenom pouhá účast byla pro školu velkým úspěchem, avšak my jsme byli odhodláni pokusit se udělat dobrý výsledek i na krajské úrovni. Turnaje se zúčastnilo celkem 8 týmů, a to ZŠ Tlučná, ZŠ 33. Plzeň, Gymnázium Blo-vice, Gymnázium a SOŠ Rokycany, ZŠ Plánická Klatovy, ZŠ Zárečná Tachov, ZŠ a MŠ Bělá, ZŠ Jižní předměstí Rokycany. Po třech vítězstvích ve skupině jsme postoupili do semifinále z prvního místa. V semifinále nás čekala ZŠ a MŠ Bělá s jednou z nejlepších hráček turnaje. Po nerozhodném výsledku v základní hrací době přišly na řadu samostatné nájezdy, které měly rozhodnout o postupujícím do finále. Naše výborně chytající brankářka Eva Hranáčová za svá záda nepustila ani jeden nájezd a následný rozhodující postupový nájezd za náš tým proměnila Nikola Gorinová. Ve finále proti nám stál soupeř z Plzně, a to 33. ZŠ, jež měl ve svých řadách několik hráček z FBŠ Slavia Plzeň a zatím v turnaji dával hodně branek a přehrával soupeře výbornou kombinační hrou. Vyrovnané finále bylo ve znamení výborně chytajících brankářek obou týmů, nakonec 2 vteřiny před koncem Nikola Gorinová dala rozhodující gól a obrovská radost z vítězství mohla vypuknout naplno!

Sestava našeho týmu: Barbora Hráchová, Adéla Vildová, Kristýna Benešová, Nikola Gorinová, Apolena Mašková, Kateřina Ciblová, Žaneta Davidová, Milena Lendelová, Eva Hranáčová


Vítezství v turnaji znamenalo postup do boje o republikové finále, který se konal v Plzni v hale Lokomotivy 24. 1. 2018. Turnaje se zúčastnili vítězové jednotlivých krajů. Za Plzeňský kraj ZŠ Tlučná, za Jihočeský kraj ZŠ Tučapy a za Středočeský kraj ZŠ Loučeň. Po vítězství nad ZŠ Loučeň 3:2 a vítězstvím 6:1 nad ZŠ Tučapy jsme zaslouženě postoupili do republikového finále!

Vítězná sestava: Barbora Hráchová, Adéla Vildová, Kristýna Benešová, Nikola Gorinová, Apolena Mašková, Kateřina Ciblová, Žaneta Davidová, Milena Lendelová, Eva Hranáčová


Florbalová cesta turnaji začala v Horní Bříze a skončí 5. a 6. 4. 2018 v Uherském Brodě na republikovém finále.

Držte nám všichni palce.

Tomáš Vávra

pondělí 12. března 2018

Maškarní 2018


Skauti a skautky ze střediska Krokodýl Tlučná, obsluha restaurace Na Hřišti a pan Kopejtko s dcerou Karolínou. Tihle všichni byli v sobotu 3. března před půl třetí připraveni v sále a čekali na rodiče s dětmi, kteří si dorazí užít odpoledne plné zábavy. Přestože účast ze začátku vypadala slaběji, nakonec měla poslední zaregistrovaná maska číslo 31.

Po přivítání se děti hned nahrnuly k připraveným disciplínám – hrály kostky a skořápky s piráty, stavěly kostičky do obrazců podle vzorů, vyzkoušely si postřeh při hře Nervíky, hádaly zmizelý předmět, stavěly věž z kostek a naučily se pexeso.

Potom už začal společný program na parketu, ve kterém nechyběl tanec dvojic s balónky, pinkání si balónku s rodiči, hledání princezniných korálků nebo židličková rozdělená na mladší a starší děti. Na parketě jsme si zatancovali Makarenu i Ptačí tanec a sálem se nakonec prohnala i mašinka.

Na závěr pak na všechny děti čekala nějaká drobnost při losování tomboly.

Všem děkujeme za účast a budeme se těšit zase příště na viděnou!

Michala Mathauserová


foto: Andrea Zelenková

pátek 9. března 2018

Lesní Kros i Canicross Tlučnou jako návrat k dříve proslulému závodu!


Krásné lesy v okolí Plzně a měkké cesty jako stvořené pro lesní kros! Závod jde ve šlépějích dříve proslulého Lesního krosu Tlučnou, který pořádal pan Miroslav Fait a díky jehož zajímavé trase se do Tlučné sjížděli špičkoví běžci z celé republiky. Za spolupráce s panem Faitem vám letos pořadatel Rozběháme Česko z.ú. přináší tlučenský běh s novou krví. Závod se vrací i s novou kategorií canicross neboli běh se psem a trasou 3 km pro začátečníky a juniory.

Akce proběhne pod záštitou starosty obce Tlučná dne 31. 3. 2018 a startovat se bude v Tlučné u fotbalového hřiště. Dětské závody odstartují jako první a to v 9 hodin v kate-goriích 3-4 roky, 5-6 let, 7-10 let a 11-14 let. Následovat bude závod na 5 km v kategorii běh a canicross (běh se psem) a závod na 3 km pro Juniory, Juniory canicross, začátečníky canicross a začátečníky běh. Závodníci v canicrossu a v běhu budou startovat s časovým odstupem tak, aby se na trase nepotkávali. Hlavní závod dne, 10 km kros „O pohár starosty obce Tlučná“ bude slavnostně odstartován ve 13 hodin. 

Díky vstřícnému přístupu celé obce Tlučná a za spolupráce s hasičským sborem, který bude zajišťovat bezpečnost na trase, pro vás bude připraven jedinečný sportovní zážitek, kterého se může zúčastnit celá rodina, dokonce i čtyřnozí si přijdou na své. Závodníci i diváci se budou moci občerstvit v hospůdce u fotbalového hřiště, která otevře mimořádně pro tuto akci. Závodníkům budou k dispozici šatny a sprchy v prostorách zázemí pro fotbalisty.


Mezi partnery závodu, kteří pro závodníky poskytnou zajímavé ceny, je například Husky.cz, moderní sportovní laboratoř WinPeaks, Kryosauna Plzeň, nebo Bjež, čelenka, která drží. Canicrossové kategorie podpoří výrobce vysoce kvalitních krmiv pro psy – Yoggies, který doveze unikátní Yoggies bar jako ochutnávku svých dobrot pro pejsky závodníky, dále Mamut se speciálními nápoji pro psy a Non-stop dogwear s kvalitní výbavou pro canicross rovněž věnují skvělé ceny pro závodníky. Pejskaři se mohou těšit také na krátkou přednášku od Katky Boháčové ze Spokojených ocásků, která se zabývá masáží pro psy.

Rozběháme Česko z.ú. je nezisková organizace, jejíž hlavní filosofií a cílem je rozběhat co nejvíce lidí a zároveň je i vzdělávat v oblastech jako je zdravé běhání a zdravý život-ní styl. Ukazujeme veřejnosti cestu k pohybu, pořádáme charitativní běhy ve městech po celé republice na pomoc těm, kteří to potřebují. Mimo každodenní činnost pořádáme i závody, a to jak vlastní, tak i pro větší firmy či organizace (například Decathlon run v Plzni) a nově také zážitkové běhy.


Více informací o závodě se dočtete na webových stránkách Rozběháme Česko v sekci termínovka akcí. Tam najdete kompletní propozice, harmonogram, registrace a další novinky. Nezapomeňte si akci najít také na Facebooku, ať můžete sledovat nejaktuálnější informace.

Za pořadatele zve Markéta Myslivcová

čtvrtek 8. března 2018

Cvičení pro zdraví


Hlavně členky SPCCH Tlučná se dne 26. 2. 2018 sešly ve 20 hod. v tělocvičně a pod vedením p. Jarky Rybářové si protáhly tělo. Po zhruba hodině jsme byly sice unavené, ale zároveň jsme měly pěkný pocit, že jsme všechny cviky zvládly.


Myslím, že nemluvím jen za sebe, ale ještě že tě, Jarko, máme a díky tobě nezahálíme a po každé hodině tělocviku ti tleskáme.

Emilie Loužková
foto: Emilie Loužková

středa 7. března 2018

Jak se daří Tanečnímu kroužku TJ Tlučná?


V sobotu 24. 2. 2018 jsme se zúčastnili postupového kola soutěže Česko se hýbe v Plzni. Do plzeňského kola jsme přihlásili čtyři skladby. Všechny se umístily na medailových pozicích a tím si zajistily postup na republikové finále do Prahy.

Ve věkové kategorii 8–11 let jsme soutěžili se dvěma skladbami – Kleopatra a Z ulice do tanečních. Skladba Kleopatra zde měla premiéru. Inspirací pro její vnik byl stejnojmenný český muzikál.

Skladba Kleopatra vybojovala 2. místo.
Skladba Z ulice do tanečních se umístila na 3. místě.

Ve věkové kategorii do 8 let nás reprezentovala skladba Ať žijí duchové. Děti se umístily na 1. místě.

Letos byla nově otevřena i kategorie pro mateřáčky. Děti nacvičily skladbu Nebojme se na Brtníku a odvezly si zlato.


Všem dětem se skladby moc povedly.

Marie Zemanová
foto: Radovan Osoba