Přání od OÚ

Mikulášská

Ani letos nemohla chybět další tradiční akce, kterou obec Tlučná pro děti zajišťuje, a sice Mikulášská. Konala se v sobotu 2. prosince v Restauraci Na Hřišti. Pořadatelství akce si opět vzali na starosti skauti a skautky ze střediska Krokodýl Tlučná a hudbu zajišťoval pan Kopejtko, tentokrát společně s dcerou. Zapomenout se samozřejmě nesmí ani na obsluhu, která se starala o občerstvení účastníků.

Už před půl třetí, kdy byl oficiální začátek, se do sálu začaly hrnout davy rodičů a dětí. Letošní ročník byl, co se účasti týká, skutečně rekordní a kapacita restaurace téměř nestačila. Program byl zahájen uvítáním a krátkým nastíněním programu. Pak byly děti rozděleny do 2 skupin – menší si šly s pomocí rodičů vyrábět čertovské kornouty na sladkosti pro případ, že se dočkáme příchodu Mikuláše a jeho družiny. Pro větší děti byla mezitím připravena hra – vytvořily kruh a za zády si předávaly vzácné peříčko z anděla, prostřední se ho potom snažil ukořistit pro sebe uhádnutím, kdo ho má. Vyrábění v takovém počtu bylo náročné, ale rodiče i děti se s ním statečně poprali. Jen škoda, že materiál bohužel na některé nezbyl – do příště se určitě polepšíme.

Další hra byla naopak jen pro menší děti. Udělaly si kroužek a jejich úkolem bylo podávat si kousek uhlí. Jenže to nebylo tak jednoduché – uhlí bylo žhavé a mohlo se předávat, jen když hrála hudba. A u koho uhlí skončilo, když nastalo ticho, ten dostal na důkaz spálení černou čmouhu na ruku.

A co se pak nestalo – do místnosti vtrhli čerti a za nimi přicházel Mikuláš s andělem. Děti se přitiskly k rodičům, Mikuláš je pozdravil, zeptal se, zda letos byly hodné a po jednohlasném souhlasu dovolil rozdávání dobrot. Sám se věnoval těm, kteří se rozhodli mu něco zazpívat přímo na mikrofon. Zájem byl obrovský a sál naprosto zaplněný, ale dobroty se nakonec dostaly ke každému. A ještě před odchodem Mikuláš slíbil, že si děti příští rok přijde opět zkontrolovat.

Tím ale program Mikulášské nekončil, přestože se sál lehce vyprázdnil. Děti se tak mohly ve zbytku odpoledne ještě naučit mikulášskou mazurku, pomohly čertům přikládat dřívka do ohně a taky hledaly ztracený čertí ocásek (menší) a ztracený andělský zvoneček (větší). Na závěr nezbývalo než poděkovat všem za účast, nalákat na březnové Maškarní, rozloučit se a nechat roztancované děti ještě pár minut samotné řádit na parketu.

Michala Mathauserová

Celou fotogalerii najdete tady.
foto: Tomáš Mathauser

Provoz sběrného dvora

Ve dnech 23., 25. a 30. 12. 2017 a v pondělí 1. 1. 2018 bude sběrný dvůr uzavřen. 

Ve středu 27. 12. bude otevřeno. 

Děkujeme za pochopení.

Fotbalový podzim

O slovo se hlásí zima, podmínky pro fotbal nejsou již ideální, takže můžeme bilancovat podzimní část soutěžního ročníku 2017/18.

V bojích o mistrovské body máme ve hře šest mužstev, což představuje jeden celek dospělých a pět mládežnických.

Mužstvo mužů v I. B třídě mělo po předvedených výkonech a výsledcích v přípravných utkáních asi větší ambice než je 11. místo. Po odehraných 13 kolech děsí hlavně tři drtivé porážky 0:7 v Třemošné, Rakové a doma s mužstvem Plas. Častá zranění, řada mladých hráčů, zatím bez patřičných fotbalových zkušeností, i některé ne úplně stoprocentní výkony tak limitují naše umístění. Když k tomu připočteme těžký los na začátku soutěže, je výsledek takový, jaký je. Máme ovšem naději se zlepšit, protože rozdíl mezi mužstvem na sedmém až třináctém místě je pouze 6 bodů.

Družstvo dorostu hrající krajskou soutěž mělo začátek soutěže velice dobrý, ale postupně ztrácelo páru, výsledky nebyly již tak dobré a tomu odpovídá umístění ve druhé polovině tabulky – 8. místo. Problémem je úzký kádr hráčů, ale to platí i pro ostatní mládežnická družstva.

Mladší žáci navazují na výkony z předešlých let, kdy vládli tabulce. Po polovině soutěže jsou zatím na druhém místě, protože jim vyrostli zdatní konkurenti v celcích Stodu, Kozolup a Třemošné. Rozdíl mezi těmito celky v tabulce je pouhý bod, jaro bude z pohledu umístění ještě hodně dramatické.

Starší přípravka zlepšila svoji výkonnost proti loňské sezoně. Výsledkově se zvedli, svádějí vyrovnané souboje s těmi nejlepšími celky, prohráli pouze dvakrát, a tak jsou zatím na třetí příčce.

Mladší přípravka naopak vyhrála jednou a patří jí poslední příčka průběžné tabulky. U těchto „špuntů“ zatím o umístění nejde.

Na závěr jsem si nechal družstvo starších žáků, u kterého se zastavím trochu podrobněji a využiji hodnocení trenéra Pavla Kouřila. Kluci s přehledem vyhráli okresní soutěž a postoupili do soutěže krajské. Nevěděli, co mají od vyšší třídy očekávat, jakou úroveň bude soutěž mít, neznali ani soupeře. Po podzimní části je možno říci, že soutěž je náročná, hraje se čtyřkolově, to znamená, že na podzim odehráli 14 zápasů. Po prvních čtyřech kolech byli na prvním místě, zahájili velice dobře, dařilo se jim jak kombinačně, tak i střelecky. Slabinou je úzký kádr, na což celek doplatil v případě nemocných či zraněných hráčů. Nebylo tak zbytí a museli pomoci hráči mladšího celku  - a vedli si dobře. Stejně tak vypomáhají borci starších žáků kamarádům v dorostu.

Je potřeba všechny pochválit, jak podzim zvládli. Byly i zápasy, které odehráli v 11 nebo 12 lidech, navíc proti fyzicky vyspělejším soupeřům. Podzimní část končí celek na krásném 3. místě. Mnohem více, ale těší předváděná hra. Ve většině zápasů byli fotbalovější a kombinačně lepší než soupeři. Je vidět, že kluky fotbal baví. Chtělo by to ještě vyvarovat se zbytečných školáckých chyb.

Zimní příprava začne druhým lednovým týdnem a kluky čeká i soustředění. Za dobré výsledky navrhneme družstvo starších žáků v rámci ankety „Nejlepší sportovec a kolektiv okresu Plzeň-sever za rok 2017“ do kategorie kolektiv mládeže.

Závěrem bych rád poděkoval všem za obětavou práci v roce 2017, kterou odvedli pro oddíl kopané, a všem lidem dobré vůle popřál šťastné a veselé Vánoce a do nového roku 2018 pevné zdraví, pohodu a trochu toho pokakaného štěstíčka.

Jaroslav Netrval

Výroční členská schůze SPCCH s mikuláškou nadílkou

V sobotu 2. 12. 2017 se konala výroční členská schůze naší organizace SPCCH. Našimi čestnými hosty byli předseda okresního výboru SPCCH p. Vlastimil Brand a zástupce obecního úřadu, místostarosta Jan Opl.

Schůzi jsme zahájili ve 14 hod. a nejprve jsme věnovali tichou vzpomínku našim bývalým členům, kteří již nejsou mezi námi. Byl také zmíněn počet členů, kteří o členství v letošním roce požádali. Nyní, ke konci roku, máme 126 členů. Poté byla přečtena zpráva o činnosti za uplynulé období. 

V měsíci únoru jsme si pod vedením p. Jarky Rybářové zacvičili v místní tělocvičně. Březnová členská schůze byla spojená s oslavou MDŽ. V tom samém měsíci jsme v Plzni v besedě shlédli komedii Caveman a p. Václav Karpíšek si pro nás ještě připravil poutavou přednášku o Slovensku. Duben byl ve znamení sportu. Nejprve byl zorganizován 22. rekondiční pochod kolem Tlučné a následně  byl uspořádán turnaj v petangu. V květnu se uskutečnil zájezd do Garden parku v Jenči před Prahou a ještě jsme navštívili zámek Zbiroh. V tomto měsíci jsme se také zúčastnili týdenního rekreačního pobytu v Mariánských Lázních v hotelu Polonia. 

Okresní výbor SPCCH uspořádal v měsíci srpnu týdenní pobyt v Sezimově Ústí a většina našich členů se této akce také zúčastnila. V září jsme se podívali do Hrusic a na zámek Dobříš. V říjnu proběhla v hasičárně velmi zajímavá přednáška s názvem: Pohybová aktivita ve vyšším věku, kterou si pro nás připravila fyzioterapeutka p. Rita Firýtová. 

V listopadu jsme v plzeňském divadle shlédli taneční muzikál Edith – vrabčák z předměstí. Den nato byl uspořádán 23. rekondiční pochod. I přesto, že nám počasí nepřálo, sešlo se na startu pár nadšenců. Pan Václav Karpíšek, který pochod připravil, pro nás měl opět připraven zajímavý výklad. Tentokrát se jednalo o hornictví v Tlučné a jejím okolí. 

Poslední akce v tomto roce bude divadelní představení Pařížský život. 

Dále byli členové seznámeni s týdenním rekondičním pobytem na příští rok. Jedná se o pobyt v Penzionu Hejtman v Chlumu u Třeboně. Předseda okresního výboru p. Vlastimil Brand nás informoval o týdenním ozdravném pobytu v Hnačově, který je připraven na září 2018. Stále také platí, že členům od 70 let věku přispějeme jednou za rok částku 100,- Kč na pedikúru nebo masáž.

Také jsme poděkovali všem členům výboru za jejich dosavadní práci a i za to, jak pečlivě a přesně plní svěřené úkoly. Pokladní organizace paní Jaroslava Drahokoupilová přednesla zprávu o hospodaření a předseda revizní komise pan Václav Karpíšek potvrdil správnost.

Místostarosta Jan Opl nás seznámil s novinkami a plány na příští období. Všem přítomným pak oba pánové popřáli příjemné prožití vánočních svátků, hodně zdraví, klidu a spokojenosti v roce 2018.

Po diskuzi přišel Mikuláš i s čertem a rozdal každému nějaký dárek. Podávalo se malé občerstvení a k tanci a poslechu zahrál pan Jaroslav Fichtl.

Emilie Loužková

foto: Antonín Cubera

Plán údržby komunikací a chodníků 2017/2018

Zpráva o činnosti soutěžních družstev mužů a žen SDH Tlučná za rok 2017

Letošní sezonu jsme bohužel zahájili až 2. 9. naší domácí soutěží, Memoriálem R. Homolky a L. Filipa, s umístěním na 2. místě. 16. 9. následovala již tradiční Zbůšská osma, kde jsme skončili pátí. 23. 9. jsme navštívili kolegy z Nýřan na Memoriálu V. Kličky a P. Egermayera a zde jsme obsadili 3. místo.

Soutěžní sezonu jsme ukončili 11. 11. Poslední kádí – Memoriálem Mildy Pytlíka, v Plzni za Plazou, kde jsme získali 12. místo. Této soutěže se poprvé zúčastnilo i nově založené soutěžní družstvo žen, kterým se podařilo vybojovat velmi pěkné páté místo.

Závěrem chci poděkovat všem členům a členkám, kteří svojí účastí na soutěžích reprezentovali náš sbor i obec. Doufám, že i v příštím roce se bude dařit alespoň jako letos.

Miloslav Špachmann

Celou fotogalerii najdete tady.

Nový jízdní řád (platný od 2.1.2018)

Výlet na Luzný

Luzný se nachází v centrální části německé strany Šumavy. Se svými 1 343 m je sedmou nejvyšší horou Šumavy a jedním z nejkrásnějších vrcholů Bavorského lesa. Nejsnazší výstup na horu je však z Německa. Cesta vede přes Želenou Rudu, v bavorském městečku Zwiesel odbočíte doleva směrem na Spiegelau a zde opět doleva do obce Waldhauser. U této obce je parkoviště a odtud vychází značená trasa na Luzný.

Na vrchol je možné dojít dvěma cestami, tzv. Sommerweg a Winterweg. My si vybereme Sommerweg, která je o něco delší a obtížnější, ale o to zajímavější. Výstup trvá cca 1,5 až 2 hodiny, překonáte vzdálenost cca 4 km a 533 výškových metrů. Cesta vede nejprve po asfaltové cestě a pak smíšeným lesem, kde na lesní křižovatce narazíte na největší atrakci výstupu, tzv. Skleněnou archu. Je to 5 m dlouhá a 3 tuny těžká skleněná loď, kterou vyrobili bavorští skláři ze 480 jednotlivých skleněných desek. Archa je uložena v dřevěné ruce, která je dílem českých řezbářů. Od Skleněné archy se vydáme k závěrečnému stoupání k vrcholu a po strmé kamenité cestě dojdeme k vrcholovému dřevěnému kříži. Z vrcholu jsou nádherné výhledy na českou stranu Šumavy. Za dobré viditelnosti lze pozorovat panoramata severních vrcholů Alp.

Odměnou za výstup je občerstvení na horské chatě 50 m pod vrcholem a pak už nás čeká nenáročný sestup zpět k parkovišti cestou nazvanou Winterweg. Celý okruh je dlouhý něco přes 5 km a je to velice příjemný výlet pro celou rodinu.

Z Tlučné do Waldhauseru je to 140 km a 2 hodiny jízdy autem.

Antonín Pospíšil

Zasedání HHS ZUD

23. 11. 2017 se v hasičské zbrojnici v Tlučné uskutečnilo plenární zasedání HHS ZUD. Z celkového počtu 65 členů přišla polovina. Hlavní bod - plán na příští rok - zajímal většinu. Čekají nás náročné akce, jako je setkání hornických a hutnických měst a obcí v Ostravě a setkání hornických a hutnických měst a obcí Slovenska. Z drobnějších akcí se můžeme těšit na zájezd do Krušných hor do hornického skanzenu na Měděnci a návštěvu povrchového hnědouhelného lomu v oblasti Chomutova. Součástí zasedání bylo i obdarování členů, kteří dovršili v letošním roce významná jubilea. Rozešli jsme se po zaznění hornické hymny.

Antonín Cubera

Celou fotogalerii najdete tady.
foto: Tomáš Mathauser

Vánoční jarmark 2017

Co se děje u hasičů

Mladí hasiči

Další soutěž mladých hasičů se konala 14. 10. ve Stýskalech, kde proběhlo okresní kolo zahajovacího srazu hry Plamen 2017-2018. Soutěžilo se v těchto disciplínách: štafeta dvojic a závod požárnické všestrannosti (branný závod), kde děti běží v pětičlenných hlídkách po označené trase a plní na stanovištích určené úkoly. Stanovišť je celkem šest:

1) střelba ze vzduchovky,

2) topografické značky, orientace mapy na sever, určování azimutu,

3) vázání uzlů,

4) zdravověda,

5) požární ochrana -určování hasicích přístrojů a hasičského nářadí,

6) překonání lana-ručkováním.

Trasa závodu se běží na čas, je dlouhá 3-4 km. Soutěže se zúčastnilo 23 družstev mladších a 18 družstev starších. Za SDH Tlučná bojovala v kategorii mladších 3 družstva a v kategorii starších 1 družstvo. Mladší C (nejmladší děti), obsadily 22. místo, mladší B společně s družstvem A 18. místo. Nejlépe se dařilo starším, kteří obsadili 8. místo.

21. 10. pořádali kamarádi hasiči z Bolevce soutěž Pohádkový les, kde opět děti plní podobné úkoly jako na zahajovacím srazu. Trať procházejí večer podle světýlek, bez použití baterek, kde jsou na stanovištích pohádkové postavy. Na této soutěži byly dvě hlídky mladších a jedna starších dětí. Výsledkem bylo u mladších 8. a 9. místo, starší skončili na 14. místě.

Podobná soutěž s názvem Nevřeňské bloudění proběhla 4. 11. v Nevřeni. Na této soutěži bylo celkem 35 hlídek mladších dětí a 38 hlídek starších. Mladším se vcelku dařilo: družstvo C – 28. místo, družstvo B – 18. místo a družstvo A – 12. místo, u starších to bylo horší, ti obsadili až 29. místo.

Děti se zúčastňují i jiných soutěží. Celoročně se starají o vývěsní skříňku a plní odznaky odbornosti. V prosinci nás čeká návštěva Mikuláše, vystoupení na výroční valné hromadě našeho sboru a na závěr roku vánoční besídka. Tím ukončíme letošní rok a budeme se připravovat na další závody.

Družstvo žen

Po delší odmlce se opět obnovila činnost družstva žen. Maminky některých dětí se domluvily a začaly se scházet a trénovat. První soutěž, které se zúčastnily, byla Poslední káď – Memoriál Miloslava Pytlíka v Plzni. Start se vydařil, výsledkem byla účast ve finále a konečné 5. místo z 10 družstev. Tak ať se nám dále daří.

Alena Filipová

Výpadek elektrického proudu

Vítr, déšť, zima, tma. Takto stručně se dá popsat dění v naší obci dne 28. 10. 2017. Každý, koho tato událost postihla, si uvědomil, s jakou samozřejmostí přistupujeme k provozu elektrické soustavy. Kalamitu, která postihla část naší republiky, v tomto rozsahu jen tak někdo nepamatuje. Spoustu práce měly všechny pohotovostní složky a všichni jim fandili, aby se práce dařila a my měli svoji vytouženou pohodu a třeba si rozsvítili světlo nebo spustili plynový kotel a prohřáli svůj domov v tomto nepříznivém počasí. I občané v naší obci, které tento výpadek postihl, nedočkavě čekali na zprovoznění soustavy a za pomoci mobilních telefonů sháněli pozitivní informace. Tomuto shánění informací neunikl ani pan starosta a jeho zástupce. Oba zmínění ale byli ve stejné situaci a ze své funkce nemohli s tímto stavem vůbec nic dělat. Proto pro Vaši informovanost připomínáme telefonní číslo na patřičné odborníky, kteří jsou s aktuálním stavem seznámeni.

ČEZ distribuce  800 850 860

Zdeněk Folda

Obyvatelé ,,domečku" pomáhají v knihovně

V letošním roce opět navštěvovali místní knihovnu obyvatelé Centra sociálních služeb Stod – DOZP v Tlučné. Půjčovali si knihy a také pomáhali s údržbou knihovního fondu. S paní Miluší Petrákovou balili nové knihy a zařazovali vypůjčené knihy v dětském oddělení.

Vlasta Pospíšilová

Hornické oslavy ve Stříbře

28. 10. 2017 jsme se zúčastnili oslav Hornického spolku Stříbro. Sešli se zde zástupci spolků z Čech, ale i ze Slovenska. Díky předsedovi stříbrského spolku Radku Strankmüllerovi, který celý ceremoniál řídil, to mělo ,,šťávu“ a moc jsme se bavili. Závěrem jsme se za svitu kahánků přesunuli z muzea do objektu hornického skanzenu u Červené lávky, kde oslavy pokračovaly.

Antonín Cubera

Informace z Mikroregionu Radbuza

Podzim letošního roku byl pro Mikroregion Radbuza pestrý. V září se povedlo dokončit projekt s názvem Modernizace autobusových zastávek v členských obcích Mikroregionu Radbuza, kde po dvou letech realizace byla dokončena poslední ze sedmi pořizovaných autobusových zastávek a to v Zeměticích.

Na začátku listopadu dodal Mikroregion Radbuza do členských obcí Dnešice, Kvíčovice, Neuměř, Nová Ves a Střelice kompostéry pro občany v celkovém počtu 540 ks, které byly pořízeny v rámci projektu „Prevence vzniku odpadů na území Mikroregionu Radbuza“. Tento projekt byl finančně podpořen z Operačního programu životní prostředí (OPŽP). Obce, které se do projektu přihlásily, získaly kompostéry o objemu 1 000 litrů, pro své občany zcela zdarma a to na základě uzavření smlouvy o výpůjčce. Pořízeny byly i dva štěpkovače, které budou sloužit pro potřeby mikroregionu.

Úspěšný byl i projekt s názvem Příměstské tábory Mikroregionu Radbuza, který mikroregion podal v létě do první vyhlášené výzvy MAS Radbuza, z.s. na prorodinná opatření. Jedná se o tříletý projekt, který má pomoci rodičům školou povinných dětí vyřešit problém, jak zaopatřit děti v době jarních a letních prázdnin. V současné chvíli proto probíhají přípravy a nábor vedoucích a asistentů na jarní tábory, které nás čekají od 5. 2. 2018 pro oblast Domažlicka a od 19. 2. 2018 pro oblast Plzeňska. Podání přihlášky na tábor bude možné už začátkem prosince a děti se budou moci těšit na putování po území našeho mikroregionu, což je společným tématem pro všechny turnusy. V létě budou tábory zaměřeny na putování světem sportu, putování světem různých kultur a putování animovaného filmu. Maximální kapacita každého turnusu je stanovena na 30 dětí, které budou vyzvedávány na sběrných místech po území mikroregionu a autobusem přepraveny do místa konání tábora. V případě zájmu o účast sledujte naše webové a facebookové stránky, kde zveřejňujeme aktuální informace.

Mikulášská pro děti

23. rekondiční pochod

Svaz postižených civilizačními chorobami v Tlučné uspořádal 11. listopadu 2017 další rekondiční pochod.

I přesto, že nám počasí nepřálo, sešlo se na startu pár nadšenců. Pan Václav Karpíšek, který pochod připravil, pro nás měl opět připraven zajímavý výklad. Tentokrát se jednalo o hornictví v Tlučné a jejím okolí.

Na závěr našeho pochodu jsme se všichni sešli k příjemnému posezení v restauraci Na Schůdkách.

Emilie Loužková 

foto: Ladislav Loužek

Češi hledají partnerskou obec

Obec Tlučná, která leží cca 11 km od Plzně, hledá partnerskou obec z okresu Neustadt. Starosta Stanislav Volf by si přál spolupracovat především v oblasti školství a cestovního ruchu.

První zmínka o obci, která má 3 244 obyvatel, pochází z roku 1115, kdy byla v majetku kladrubského kláštera. Východně od obce byly objeveny nálezy z římského období. Po určité období obcí procházela zlatá cesta – v úseku Kladruby-Plzeň. K většímu rozvoji obce dochází po r. 1855 s počátkem těžby uhlí a po r. 1860, kdy byla postavena železniční trať z Plzně do Domažlic.

Od roku 2012 je v obci bezbariérová škola a víceúčelové sportoviště. Je zde také škola mateřská. V uvedených oblastech by mohly být realizovány společné projekty. Obce, které by měly o spolupráci zájem, se mohou obrátit na Václava Vrbíka v Historickém parku v Bärnau.

Převzato z článku publikovaného v Der neue Tag

Přípravka excelovala v Tlučné

Malí florbalisté v kategorii přípravky (do 8 let) zvítězili ve všech utkáních na turnaji, který pořádal tlučenský oddíl florbalu v neděli 5. 11. v tělocvičně v Tlučné. Za soupeře měli klub FBŠ Slavia Plzeň a FBC Rokycany. Turnaj se odehrál systémem každý s každým dvoukolově, zápasy se hrály 2x13 minut, takže si všichni bohatě zahráli.

Vlasta Růžičková

foto: Petra Slámová

Mladší žákyně zatím nemají přemožitelky

Svůj první turnaj odehrály dívky v Plzni v sobotu 22. 10., kde ovládly s přehledem všechny zápasy a odešly neporaženy.

Stejný scénář se opakoval o dva týdny později, v sobotu 4. 11. Tentokrát turnajový den pořádal Sport Club Klatovy a hrálo se v ZŠ Měčín. Naše děvčata, posílená o jednu hráčku z klubu FBŠ Slavia Plzeň, opět nenašla přemožitelky a s přehledem vyhrála všechny zápasy.

Stejné dívky hrály další zápasy, ale pod hlavičkou Základní školy Tlučná, okresní kolo ve školním florbale. A opět – všechny zápasy vyhrály a odvezly si domů dva poháry, z toho jeden putovní.

Našim děvčatům patří velký dík a pochvala za vzornou reprezentaci naší obce a florbalového klubu. Je vidět, že i klub s menší členskou základnou v této kategorii může být platnou konkurencí větším florbalovým klubům Plzeňského kraje.

Vlasta Růžičková

foto: Michal Ciblo

Vodní svět v Lomečku u Mrákova

Kapr na Vánoce, to je tradice. Ale proč si tyto krásné tvory neprohlédnout zblízka ve vodě?

Uprostřed průzračného lomu v areálu Lomečku u obce Starý Klíčov je totiž v osmimetrové hloubce zapuštěna největší podvodní pozorovatelna v Česku, odkud skrz padesáticentimetrová okna sledujete vodní svět.

A nejen to, tato lokalita s celoročně dobrou viditelností je vhodná pro potápěče-začátečníky i ty zkušené, kteří mají v místě základní servis (půjčovna výstroje, plnění lahví atp.). Pod vodou je také vrak lodi, umělá jeskyně a podvodní plošina. V místě je velká zastřešená terasa (kapacita 200 osob), možnost občerstvení (domácí kuchyně), v zimě je k dispozici vytápěná klubovna. Akorát psí mazlíčci musí zůstat doma, do areálu mají totiž zákaz vstupu.

Více informací najdete na facebookových stránkách: Lomeček

Emilie Loužková

foto: Ladislav Loužek

Vítání občánků - podzim 2017

Ve středu 11. října se na OÚ uskutečnilo tradiční slavnostní uvítání občánků. K rodičům promluvil místostarosta Jan Opl. Akt slovem provázel předseda Komise pro občanské záležitosti Pavel Špirk. Program zpestřili svým vystoupením naši Junáci.

Do dalších let přejeme hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.

Jan Opl

Zájezd HHS ZUD na Kladensko

           

HHS ZUD uskutečnil druhou zářijovou sobotu zájezd na Kladensko. Řidič autobusu pan Svoboda z Blatnice naložil v Nýřanech, Tlučné a Vejprnicích 47 členů spolku, jejich rodinných příslušníků a sympatizantů.

První zastávka byla v obci Brandýsek, která leží ve středních Čechách, asi 6 km severovýchodně od Kladna. Tam jsme zaparkovali před bývalým dolem Michael Lajer. Vyhloubení dolu probíhalo od r. 1842 a teprve v roce 1854 byla započata těžba, která se prováděla pouze 10 let (1855-1865). Náš zájezd byl na pozvání hornického spolku z Dolu Mayrau ve Vinařicích, a tak jsme na Michaelu byli očekáváni a přijati velmi vřele synem podnikatele, který provádí rekonstrukci celého objektu. Ten celý zájezd pohostil vlastnoručně vyrobenými chlebíčky a pivem. Poté následovalo seznámení s historií dolu a prohlídka objektu včetně výstupu po krkolomných schodech na těžní věž, která slouží jako rozhledna, ale jen pro opravdu odvážné jedince.

Z Brandýska jsme se přesunuli na parkoviště před věznicí ve Vinařicích a odtud kousek pěšky na slavnou Mayrovku. Důl Mayrau je pojmenován podle předsedy správní rady Judr. Kajetána Mayera. Začal se hloubit v roce 1874, uzavřen byl 30. 6. 1997 a od svého uzavření je skanzenem. Na dole se těžilo skoro 120 let a vytěžilo se přes 34 mil. tun černého uhlí. Na Mayrovce nás přijali bývalí horníci a technici dolu, kteří nás provedli po celém areálu. Zrovna v tento den také slavili den horníků a my jsme se jako čestní hosté zúčastnili slavnostního průvodu, na jehož závěru jsme obdrželi dvě knihy o dobývání uhlí v Kladenském revíru. Zajímavostí dolu je, kromě jiných technických památek, těžní zařízení s parním strojem, který je plně funkční. Parní stroj RINGHOFFER z roku 1905, který byl vyroben pro zaoceánskou loď, nakonec skončil na Mayrau jen proto, že jej plavební společnost odmítla. Na závěr dne jsme se sešli před pódiem a sledovali tam hudební produkce i se slavnou skladbou Cestička k Mayrovce. Domů nás pan Svoboda přivezl ve večerních hodinách.

Zdař bůh.

Marie Cuberová

 foto: Antonín Cubera

Mladí hasiči na závodech v Heřmanově Huti

Dne 7. října se jedno družstvo mladých hasičů (kategorie mladší) a jedno družstvo dorostu zúčastnilo soutěže v Heřmanově Huti, kde se konal 2. ročník Branného závodu Mladých hasičů. Náplní této soutěže je uběhnout kilometrovou trasu a přitom plnit různé úkoly, např. požární útok (na sucho), zdravověda, topografické značky, uzly, střelba ze vzduchovky, hod granátem na cíl a další disciplíny.

Naši mladší žáci obsadili 7. místo a dorost vyhrál. 14. 10. naše mladé hasiče čeká další soutěž, okresní kolo zahajovacího srazu hry Plamen 2017–2018, které se koná ve Stýskalech a kde již bude silnější konkurence, ale doufáme, že se ani tady neztratí.

Alena Filipová

Jana Reissová na startu nové sezony

Jaké disciplíně se momentálně věnuješ a v jakém klubu jsi doma?

Mojí hlavní a stále nejoblíbenější disciplínou je 400 metrů překážek a už sedmým rokem jsem doma v klubu AK Škoda Plzeň. J

Jak často trénuješ a co všechno tréninky obnáší?

Obvykle trénuji pětkrát až šestkrát týdně, ale záleží na období roku. V přípravě a na soustředěních bývá tréninků více, naopak v závodním období trénujeme méně a více odpočíváme.

Trénink mi zabere většinou 2,5 - 3 hodinky. Skládá se z rozběhání, rozcvičení a poté je zaměřen vždy na něco trochu jiného. Někdy rozvíjíme rychlost, jindy se třeba věnujeme posilovně, technice překážek, vytrvalosti či různým běžeckým úsekům. K trénování samozřejmě patří i správná regenerace. Alespoň jednou týdně chodím na masáž, do sauny a do vířivky, abych předešla zraněním, mohla správně zregenerovat a výkonnost mohla jít nahoru.

Máš za sebou celou řadu úspěchů. Který ty sama považuješ za dosud největší?

Nejvíce si zatím vážím svého českého rekordu na 300 m překážek, který jsem zaběhla v Chebu roku 2013 a je platný dodnes. Dále bych mezi své největší úspěchy zařadila čtvrté místo ze štafety z Mistrovství světa dorostenců v Donětsku (2013) a do třetice samozřejmě desáté místo na 400 m překážek z Mistrovství světa juniorů v Oregonu (2014).

Výborné výkony Ti otevřely i cestu za moře. Prozradíš o svém pobytu v Americe víc? A co Ti tahle zkušenost dala?

Ano, díky účastem na MS jsem dostala hned několik nabídek stipendií na různé univerzity v USA. Jelikož jsem v sezoně 2015 nezávodila kvůli zranění nártu, rozhodla jsem se využít šanci, dokud jsem měla příležitost dostat stipendium. Mimo atletiku mám i mnoho koníčků a jazyky jsou jedním z nich, proto jsem moc neváhala, složila jsem potřebné zkoušky a vydala se za moře. Na rozdíl od jiných atletů, kteří měli namířeno do USA stejně jako já, jsem od začátku věděla, že tam chci jen na jeden školní rok, ne na celé čtyřleté studium. Měla jsem vizi, že si rozšířím obzory, získám zkušenosti, zlepším se v jazyce, získám nové přátele a hlavně budu moci skloubit studium s tím, co mě baví a naplňuje - atletikou.

Před odletem do USA jsem byla už úplně vyléčená a připravená vyzkoušet nové tréninkové metody, které podle mého nastávajícího amerického trenéra měly zlepšit moji maximální rychlost a posunout mě dále v mé atletické kariéře. Zprvu jsem byla velmi nadšená a vděčná, že díky atletice mohu načerpat zkušenosti, které bych doma nezískala. Teď mohu říci, že Amerika pro mě byla jednou velkou životní lekcí, a to vůbec ne lehkou…

Když začnu tím negativním, tak po sportovní stránce bylo téměř vše jinak, než mi bylo původně řečeno univerzitním trenérem. Dalo by se to přirovnat spíše ke školnímu kroužku atletiky než k profesionálnímu sportu. To byl pro mě velký šok, jelikož jsem se chtěla výkonnostně posunout dopředu. K dalším klíčovým sportovním nedostatkům bych určitě přiřadila, že jsme neměli k dispozici žádnou regeneraci (sauny, vířivky, masáže), abychom předešli zraněním. Fyzioterapeuti se o nás postarali, až když přišlo zranění, takže prevence tam neexistovala. Přístup trenérů ke svěřencům byl úplně jiný - spíše jako čísla v týmu než individuální přístup, který je potřeba. Co se náplně tréninků týče, chodili jsme už v 5:30 ráno do posilovny zvedat celkem těžké váhy, naopak běhu jsme se moc nevěnovali. Na tento systém jsem velmi brzy doplatila a získala únavovou zlomeninu nártu. S tím jsem ještě musela odběhnout hlavní univerzitní závody, takže jsem se pak s běháním mohla na další půlrok rozloučit. Druhý semestr jsem se rozhodla jít si svojí cestou a trenéry neposlouchat, abych domů mohla přijet zase zdravá.

Když pominu sport, který mi zrovna na této univerzitě nevyšel, nejvíce mě zaskočil životní styl, kterým se v USA žije. Jednoduše řečeno - je velmi nezdravý a mně osobně vůbec nevyhovoval.

Naopak, čeho si nesmírně vážím a z čeho stále čerpám, jsou zkušenosti z akademického pole univerzity. Studium mě nesmírně bavilo, celý studijní systém mi velmi vyhovoval. Anglicky doteď mluvím téměř jako česky. Často čtu knížky v angličtině, sem tam něco překládám a doučuji. A v neposlední řadě jsem poznala spoustu skvělých lidí, kteří tam pro mě byli, když jsem potřebovala, a díky nimž jsem se tam mohla cítit trochu jako doma, čehož si nesmírně vážím. Stále jsem s nimi v kontaktu a loni mě dokonce navštívili tady v ČR.

Takže když to shrnu, den mého příletu zpátky patřil mezi nejšťastnější dny mého života. Nejen, že jsem se vrátila k příteli, který na mě vydržel čekat celý rok, ale také jsem se vrátila mezi své nejbližší a přátele a zjistila, že nejlépe je tam, kde je vaše srdce. J Po návratu jsem také přehodnotila své původní plány jít na VŠCHT do Prahy, dala jsem si od školy rok pauzu a připravovala se na studium na Lékařské fakultě tady v Plzni, kde jsem začala studovat minulý týden. Také jsem se vrátila ke svým bývalým trenérům a mám zase velkou motivaci na sobě makat, abych se vrátila k výkonům, které jsem měla před odletem do USA a mohla opět reprezentovat ČR na větších akcích.

V neděli 10. září ses představila na Mistrovství České republiky družstev mužů a žen v Plzni. Jak závod proběhl?

Na tento závod jsem se velmi těšila, jelikož to bylo závěrečné extraligové kolo, kde jsme jako tým měly šanci bojovat o medaili. Startovala jsem na své trati 400 m překážek, dále jsem si zkusila, jen tak pro bod, hodit oštěpem a na závěr jsem byla součástí štafety 4 x 400 metrů. Byl to úplně poslední závod dlouhé letní sezóny, takže celkově výsledky nebyly tak kvalitní, ale hlavní je, že se nám jako týmu podařilo dosáhnout na medaili. Slavily jsme bronz, což od roku 1992 byla historicky druhá medaile našeho extraligového týmu žen na MČR. J

Jinak mým cílem letos bylo splnit limit na ME do 22 let, který mi utekl jen o pár setinek. I tak je to pro mě velký pokrok po 2 letech zranění a ukazatel, že jdu zase správným směrem k výkonům, které jsem měla před odletem do USA.

Kromě sportu studuješ Lékařskou fakultu UK v Plzni. Nedá se tedy říct, že by sis vybírala zrovna snadnou cestu. Jak se ti daří studium a náročný sport skloubit?

Už to tak je, že si odjakživa ráda dávám velké cíle. J Škola mi nikdy nedělala problém, spíše naopak. Ráda se vzdělávám a učím nové věci a na studium se těším. Vím, že jsem si nevybrala nejlehčí studium ke sportu, ale mám ráda výzvy a věřím, že to zvládnu obojí, alespoň prvních pár let studia. Až to skloubit nepůjde, budu si trénovat sama rekreačně. Nejsem typ, který by dokázal celý den jen sedět u učení, a myslím, že tréninky pro mě budou dobré odreagování.

Co se zkušeností se studiem týče, mám za sebou teprve první týden a spíše se ještě rozkoukávám. Zatím jen mohu říct, že jsem velmi spokojená s novým kolektivem, vyučujícími, rozvrhem i výukou. Tak uvidíme… J

Na co se momentálně připravuješ?

Minulý týden začala příprava na halovou (zimní) sezonu, kterou tak moc v lásce nemám, jelikož se tam moje disciplína neběhá, a celkově se mi v hale závodí hůře. Každopádně je to nutnost, abych byla dobře připravená na letní sezonu, kde se zas budu plně věnovat běhu na 400 m překážek. Mým hlavním cílem pro nadcházející sezonu je se znovu přiblížit ke svému osobáku a celkové výkonnosti, kterou jsem měla před zraněním a odletem do USA. Příští rok se nekoná žádná velká akce jako MS nebo ME, tak bych chtěla alespoň reprezentovat ČR na Mezistátním utkání do 22 let a zúčastnit se nějakých hezkých mítinků v zahraničí.

A na závěr – máš nějaký sportovní sen, který by sis chtěla splnit?

Vždy jsem uváděla olympiádu, asi jako každý sportovec. Ale s nohama na zemi bych si teď nejvíce přála se vrátit k dřívější výkonnosti a navrátit se tak do české špičky v této disciplíně. Když se mi tohle podaří, mohu si pak dávat cíle vyšší, protože se budu mít z čeho odrazit.

Na závěr nezbývá než Janině moc poděkovat za rozhovor a popřát, ať se jí daří ve sportu i osobním životě.

Michala Mathauserová

Tlučná a Vejprnice jsou blíže zákazu kamionů. Ladí značky

Obce se chtějí zbavit těžké dopravy, která je používá jako zkratku.

Rekonstrukce průtahu Tlučnou je v plném proudu, silničáři už vyfrézovali silnici poničenou roky dopravy, zejména té těžké. Zároveň s tím pokračuje Tlučná a sousední Vejprnice ve snaze zakázat kamionům vjezd do obcí.

Kamioňáci obce využívají jako zkratku mezi Plzní, dálnicí D5, průmyslovou zónou u Nýřan a hlavním tahem na Stříbro. Vyhýbají se mýtné bráně, ničí silnice, které pro takový provoz nevznikly, mohou ohrožovat chodce. Jenže zatímco v Nýřanech už zákaz mají, tady ještě ne.

Vše je, zdá se, na dobré cestě. „Rekonstrukce našeho průtahu má skončit do konce října. Bylo by logické, kdyby se zákazové značky objevily hned, aby těžká doprava nenajela hned na novou silnici,“ míní starosta Tlučné Stanislav Volf.

Tak rychlé to ovšem podle generálního ředitele Správy a údržby silnic Plzeňského kraje Pavla Panušky nebude. „Omezení tranzitu zatím do obcí nepřibude kvůli zamítavému stanovisku policie. Projekt musíme spolu s obcemi přepracovat a dát zpět na policii,“ řekl s tím, že zákaz má podle něj šanci na úspěch.

Policie upozornila na to, že zákazové značky ve Vejprnicích a Tlučné by se měly doplňovat se stávajícím i plánovaným dopravním značením v okolí obcí a také v Plzni. Kamiony by zkrátka neměly dojet až k obci a tam se kvůli stopce dostat do slepé uličky a hledat místo k otáčení. To je třeba doladit. „Dejme tomu už v Plzni u autobusového nádraží by měla být značka, že kamiony do Vejprnic nemohou a mají jet po Domažlické,“ popsal starosta Vejprnic Pavel Karpíšek.

Zástupci obcí, silničářů, policie a jiní měli naposledy schůzku v červnu, teď se chystá další. „Samozřejmě na schůzce také padly názory a otázky, proč vlastně zákaz chceme. My jsme vysvětlovali naše důvody a na zákazu trváme, protože tranzitní doprava do našich obcí nepatří,“ dodal vejprnický starosta.

převzato z Plzeňského deníku (publikováno 21. září 2017, autor: Pavel Korelus)

Myslivci vyrobili a rozvěsili ptačí budky

Že není život zvěře a zvířat žijících v okolí obce lhostejný členům Mysliveckého spolku Tlučná, dokazuje nejen to, že v zimě přikrmují zvěř, ale i to, že letos vyrobili 9 ptačích budek a ty rozvěsili na stromy v okolních lesích. Budky jsou vyrobené tak, aby byli jejich obyvatelé ochráněni před predátory (hlavně kuna a kočka), mají hlubokou dutinu a absenci bidýlka.

Velké množství druhů našich ptáků dělá svá hnízda v dutinách stromů. Někteří ptáci si dokáží dutinu udělat sami, ale většina jich je závislá na dutinách již existujících, buďto vyhnilých nebo vytesaných jejich původními obyvateli. Úbytek suchých stromů s dutinami vede k tomu, že je nedostatek přirozených hnízdišť těchto malých ptáků, a proto je potřeba vytvářet hnízdiště umělá.

Podzim je nejvhodnější dobou pro instalaci ptačích budek. Budka do jara stihne splynout s okolím a někteří ptáci si místo k hnízdění vybírají již na podzim a budek vyvěšených na jaře by si nemuseli všimnout.

S výrobou a vyvěšováním ptačích budek chceme nadále pokračovat. Již máme nakoupený materiál na dalších cca 15 budek.

Dušan Razím

Celou fotogalerii najdete tady.
foto: Dušan Razím

Výlet SPCCH do Hrusic a Dobříše

Na 9. 9. 2017 připravil výbor SPCCH pro své členy výlet do Hrusic a Dobříše. Dopoledne jsme navštívili Památník Josefa Lady a Aleny Ladové a prohlédli si expozici ve vile, kterou nechal J. Lada postavit ve 30. letech. Znovu jsme si připomněli, jak moc ovlivnil naše dětství a podílel se na vývoji našeho estetického vnímání, a to nejen nás, Čechů, ale dětí v mnoha zemích celého světa. V expozici jsou umístěny reprodukce jeho obrazů, kreseb a ilustrací. Podstatnou část tvoří jeho obrázkové knihy s vlastním textem, které jsou přeloženy do mnoha jazyků. Ilustroval i další sbírky pohádek, celkem je to 121 dětských a 197 knih pro dospělé. Dospělí ve více než 40 zemích mají s Ladou spojeny Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška, nejznámější českou knihu ve světě. V okolí vily jsou umístěny figurky z jeho knih a  kocour Mikeš je v podstatě průvodcem po Hrusicích. Na oběd jsme zašli na hrusickou náves do hospody U Sejků, která stojí od 80. let 19. století a stále plní svoji funkci. Objekt je stylově vymalován Ladovými obrázky.

Odpoledne jsme přejeli na zámek Dobříš – v 17. stol. přestavěný hrad v rokokovém stylu. Zámek po 2. světové válce sloužil jako Domov spisovatelů, od r. 1998 je opět ve vlastnictví Colloredo-Mansfeldů. Prohlédli jsme si zámeckou expozici a překrásný francouzský park s buxusovým bludištěm (opět v rokokové úpravě) a anglický park. Zámek i park jsou známy z mnoha filmů českých i zahraničních, pro nás nejznámější je Princezna ze mlejna 1 a 2. V parku jsou sochy z dílny plzeňského rodáka Ignáce Františka Platzera. Impozantní je zrestaurovaná fontána Napájení Heliových koní. Vlastníci pokračují v úpravách, naplánovaná je úprava bludiště v parku a oprava oranžérie do původního barokního stylu.

V letošním roce jsme navštívili v květnu Garden Park v Jenči u Prahy a zámek Zbiroh, návštěvou Hrusic a Dobříše jsme ukončili výletní sezonu.

Anna Froňková

foto: Ladislav Loužek

Jak se běhá maraton

Jak začít. Snad bláznivým nápadem – zkusit si zaběhnout horský maraton. A když horský, tak rovnou v Alpách. A když v Alpách, tak rovnou v centru alpských čtyřtisícovek, ve švýcarském Zermattu, kolem „krále hor“ Matternhornu. Datum konání maratonu bylo 1. 7. 2017 a na takové závody je nutné přihlašovat se ve velkém předstihu, neboť takových šílenců je mnoho a počet startujících bývá limitován.

Přihlášku jsem odeslal již v říjnu 2016, což má své výhody. Jednak máte dostatek času na přípravu, a hlavně jste motivovaní tím magickým datem startu závodu a řeknete si: „Času dost, to toho naběhám.“ Nebudu vás unavovat průběhem mé přípravy, jen uvedu, že kopce jsem trénoval téměř každodenními výběhy na místní haldu a v závěru přípravy několika tréninky na Šumavě. Pro případné zájemce uvádím, že minimální měsíční objem naběhaných kilometrů byl 300. Ale motivace po přihlášení byla opravdu silná.

Účast na závodu jsem spojil s rodinnou dovolenou, aby z toho taky manželka něco měla. Start závodu byl v městečku St. Niklaus v nadmořské výšce 1 300 m. Když budu předbíhat, tak cíl byl nad městečkem Zermatt v nadmořské výšce 2 600 m. Na startu jsem se cítil v pohodě (měl jsem přece natrénováno), počasí kolem 15 stupňů, prostě ideální stav. Neměl jsem představu, co se mnou celá trasa udělá, tak jsem se od startu opravdu „krotil“ a nenechal se vyprovokovat některými sprintery, kteří začali, jako kdyby měli před sebou závod na 100 m. První polovina závodu nijak nepřipomínala horský běh. Běželo se z větší části po štěrkových cestách, zčásti i po silnici. Na metě půlmaratonu jsem měl čas 1.45 hod. Tak jsem zajásal, protože jsem se cítil opravdu dobře a čas byl nadmíru dobrý. Nutno podotknout, že jsem si stanovil plán maraton uběhnout v limitu 4.30 hod., takže jsem byl hluboko pod limitem, ale to „nejlepší“ jsme měli před sebou. Od 23. km začalo poměrně brutální 7 km dlouhé stoupání, kde už celkem dost lidí šlo. Já jsem byl ještě schopen běžet, i když to nebylo o moc rychlejší než chůze. Říkal jsem si: „Je to běžecký závod, přece nepůjdeš.“ To jsem ještě nevěděl, že mě čekají úseky, kde budu rád, že vůbec jdu. Ale na 30. km jsem ještě bez chůze doběhl.

Pak se trasa narovnala, ale žádná idylka to nebyla. Začal pravý horský terén, úzká pěšina po vrstevnici nahoru dolů zpestřená kamenitým povrchem, kde unavené nohy měly tendenci se podlamovat. Od 38. km začalo další stoupání. To už jsem i já porušil „pravidla“ běhu, nohy už to nezvládaly, a tak jsem asi kilometrový kopec šel, jako ostatně už všichni, co byli kolem mě. Od 39. do 40. km byla rovná písčitá cesta, kde si nohy trochu odpočinuly a dalo se ještě běžet. Na 40. km jsem měl čas rovné 4 hodiny, ale poslední 2 km bylo opět brutální stoupání podél horské dráhy na Görnegrat, kde už opravdu neběžel nikdo. Pro zajímavost, tyto poslední dva kilometry jsem šel, ne běžel, 24 minut. Nutno podotknout, že tady už se pořadí neměnilo, všichni to ušli zhruba stejným tempem.

Do cíle už byla rovina, takže mohu říci, že jsem cílem proběhl, ne prošel. Byl jsem spokojený, plán co se týká času, jsem si splnil. V kategorii muži 55 let jsem obsadil 5. místo, celkově 59. z 800 doběhnutých závodníků.

Co říci na závěr. Krásný závod, krásná atmosféra, počasí se vydařilo. Každému doporučuji a myslím, že to lze zařadit k zážitkům, které se nezapomínají, ani když si člověk nebude moci vzpomenout, co dělal včera.

Antonín Pospíšil