Jak
začít. Snad bláznivým nápadem – zkusit si zaběhnout horský maraton. A když
horský, tak rovnou v Alpách. A když v Alpách, tak rovnou v centru alpských čtyřtisícovek,
ve švýcarském Zermattu, kolem „krále hor“ Matternhornu. Datum konání maratonu
bylo 1. 7. 2017 a na takové závody je nutné přihlašovat se ve velkém předstihu,
neboť takových šílenců je mnoho a počet startujících bývá limitován.
Přihlášku
jsem odeslal již v říjnu 2016, což má své výhody. Jednak máte dostatek času na
přípravu, a hlavně jste motivovaní tím magickým datem startu závodu a řeknete
si: „Času dost, to toho naběhám.“ Nebudu vás unavovat průběhem mé přípravy, jen
uvedu, že kopce jsem trénoval téměř každodenními výběhy na místní haldu a v
závěru přípravy několika tréninky na Šumavě. Pro případné zájemce uvádím, že
minimální měsíční objem naběhaných kilometrů byl 300. Ale motivace po
přihlášení byla opravdu silná.
Účast
na závodu jsem spojil s rodinnou dovolenou, aby z toho taky manželka něco měla.
Start závodu byl v městečku St. Niklaus v nadmořské výšce 1 300 m. Když budu
předbíhat, tak cíl byl nad městečkem Zermatt v nadmořské výšce 2 600 m. Na
startu jsem se cítil v pohodě (měl jsem přece natrénováno), počasí kolem 15
stupňů, prostě ideální stav. Neměl jsem představu, co se mnou celá trasa udělá,
tak jsem se od startu opravdu „krotil“ a nenechal se vyprovokovat některými
sprintery, kteří začali, jako kdyby měli před sebou závod na 100 m. První
polovina závodu nijak nepřipomínala horský běh. Běželo se z větší části po
štěrkových cestách, zčásti i po silnici. Na metě půlmaratonu jsem měl čas 1.45
hod. Tak jsem zajásal, protože jsem se cítil opravdu dobře a čas byl
nadmíru dobrý. Nutno podotknout, že jsem si stanovil plán maraton uběhnout v
limitu 4.30 hod., takže jsem byl hluboko pod limitem, ale to „nejlepší“ jsme
měli před sebou. Od 23. km začalo poměrně brutální 7 km dlouhé stoupání, kde už
celkem dost lidí šlo. Já jsem byl ještě schopen běžet, i když to nebylo o moc
rychlejší než chůze. Říkal jsem si: „Je to běžecký závod, přece nepůjdeš.“ To
jsem ještě nevěděl, že mě čekají úseky, kde budu rád, že vůbec jdu. Ale na 30.
km jsem ještě bez chůze doběhl.
Pak
se trasa narovnala, ale žádná idylka to nebyla. Začal pravý horský terén, úzká
pěšina po vrstevnici nahoru dolů zpestřená kamenitým povrchem, kde unavené nohy
měly tendenci se podlamovat. Od 38. km začalo další stoupání. To už jsem i já
porušil „pravidla“ běhu, nohy už to nezvládaly, a tak jsem asi kilometrový
kopec šel, jako ostatně už všichni, co byli kolem mě. Od 39. do 40. km byla
rovná písčitá cesta, kde si nohy trochu odpočinuly a dalo se ještě běžet. Na
40. km jsem měl čas rovné 4 hodiny, ale poslední 2 km bylo opět brutální stoupání
podél horské dráhy na Görnegrat, kde už opravdu neběžel nikdo. Pro zajímavost,
tyto poslední dva kilometry jsem šel, ne běžel, 24 minut. Nutno podotknout, že
tady už se pořadí neměnilo, všichni to ušli zhruba stejným tempem.
Do
cíle už byla rovina, takže mohu říci, že jsem cílem proběhl, ne prošel. Byl
jsem spokojený, plán co se týká času, jsem si splnil. V kategorii muži 55 let
jsem obsadil 5. místo, celkově 59. z 800 doběhnutých závodníků.
Co
říci na závěr. Krásný závod, krásná atmosféra, počasí se vydařilo. Každému
doporučuji a myslím, že to lze zařadit k zážitkům, které se nezapomínají,
ani když si člověk nebude moci vzpomenout, co dělal včera.
Antonín Pospíšil
Žádné komentáře:
Okomentovat