Převzato z webu Krimi- Plzeň
Tuto sobotu s úderem 13. hodiny upozornila slavnostní fanfára všechny přítomné hosty, že nadchází ten dlouho očekávaný okamžik zahájení slavnostního ceremoniálu u příležitosti předání nové hasičské techniky tlučenským hasičům.
středa 17. prosince 2014
úterý 2. prosince 2014
Pověst o krokodýlovi
Nejdřív byl v katastru dnešní střediskové obce jenom les, ve kterém se proháněla divá zvěř, dementní poustevník a zbloudilý šlechtic Matěj Harant z Polžic a Bezdružic, protože mu zcela scházel orientační smysl. Což je jasné i z toho, že se nemohl rozhodnout, odkud že to vlastně je. Když se jednoho dne zmíněný Matěj z lesa přeci jen vymotal, řekl si, že je tady vlastně docela hezky. A postavil tu tvrz, protože na regulérní hrad neměl peníze. Sehnat lidi na stavbu tvrze se mu ještě horko těžko podařilo - musel dokonce zaměstnat i toho poustevníka, aby míchal maltu - ale s hradem by se mu nikdo neprasil, tak drsná země to tehdy byla. Jakmile byla tvrz hotová, nechal lesem vyklučit cestu, aby se k němu dostali kolegové šlechticové na návštěvu, to se tenkrát tak dělalo, že se lidé navštěvovali, protože SMSky ještě nikdo nevynalezl, a aby se při těch návštěvách nenudili, nechal na kraji lesa zbudovat velký rybník, nasadil do něj kapry jako telata a začal dělat machry. Jednoho dne jel kolem chasník Špachman, zabušil na vrata a optal se milého Matěje, jestli by mu nevadilo, kdyby si někde tady poblíž on, Špachman, zbudoval hospodu, když už tady má Matěj takovou pěknou tvrz a cestu, po které mu dokonce jezdí i kupci.
pátek 28. listopadu 2014
85. narozeniny Slavoje Havlíčka
Dne 3. 11. 2014 oslavil významné životní jubileum 85 let Slavoj Havlíček, bývalý prvoligový brankář Teplic, kde prožil svá nejlepší fotbalová léta. Působil i v pražské Bohemce, v jejíchž barvách zavítal i na africký kontinent. Po skončení bohaté aktivní kariéry se dal na velice úspěšnou dráhu trenéra. Například neznámé mužstvo Hrdlovky vytáhl až do 2. ligy. V Roce 1978 se stal trenérem u tlučenského „A“mužstva a pod jeho vedením hrál tento celek i nejvyšší krajskou soutěž. Práci trenéra vykonával řadu sezón. Zapsal se tak mezi výrazné osobnosti tlučenské kopané. Nejenom kulatý nesmysl, ale i dění v obci jej nenechávalo chladným. V jednom šiku po boku svých svěřenců pomáhali budovat v rámci tehdejší akce „Z“ infrastrukturu obce, když odpracovali stovky brigádnických hodin na výstavbě tělocvičny, domu s pečovatelskou službou a řadě dalších. To vše by nezvládl bez pomoci, podpory a pochopení rodiny. Tož tedy všechno nejlepší, do dalších let hlavně pevné zdraví a životní pohodu.
Betlémské světlo
Skauti ze střediska Krokodýl Vás zvou
na Štědrý den 24. prosince od 14. 00 – do 15.00 hod.
do tlučenské kapličky.
Odsud si můžete odnést Betlémské světlo, které je symbolem míru, přátelství a pokoje. Přichází z Betléma, doputovalo přes Vídeň, Brno až k Vám.
Přijďte si pro hřejivý symbol Vánoc i Vy
Střediskovka Shuriken
Čas utekl rychle jako voda, a tak v sobotu 15. 11. 2014 přišla ta správná chvíle pokračovat v příběhu mladého samuraje Katsura. Stejně jako v předešlé etapě i tato začínala legendou, která navazovala přesně tam, kde skončila. Katsuro společně s mistrem Hayatem vyrazili do města, aby nakoupili zásoby nějakých pochutin, které by jim zpestřily jídelníček.
Prodírali se davem, když vtom Katsuro zahlédl znak únosců. Bezhlavě se vrhl přímo do skupinky ozbrojenců, díky čemuž začala bitva mezi Katsurem a několika ozbrojenci. Mistr Hayato mu samozřejmě přispěchal na pomoc. Katsuro s mistrem si k sobě stoupli zády a bili se jako lvi. Hayato si začal uvědomovat, že mu docházejí síly, a tak velitel ozbrojenců zavelel zaútočit právě na něj. Převaha vojáků byla jednoznačná a oddělila od sebe oba naše hrdiny. Katsuro, který byl zahnán do vedlejší uličky, přesto viděl, že jeho mistr velice rychle ztrácí síly a nakonec také, jak mu prokláli hruď. Katsuro pochopil, že nejde jen o rvačku, ale o holý život. Sáhl proto do pouzdra na opasku a vytáhl vrhací hvězdice, takzvané shurikeny, které mu zachránily život. V duchu shurikenu a bitvy Katsura s ozbrojenci se nesla celá středisková akce.
Nejdříve jsme se společně přesunuli do lesa ke studánce, kde jsme vybudovali pevnost, která se později pomocí shurikenů dobíjela i bránila. Shurikeny jsme si vytvořili z ponožek, takže jsme se nemuseli bát žádných zranění a mohli si vesele hrát. Ve dvou týmech jsme si ještě vyzkoušeli, jaké je krást si klobouky z území plného samurajů právě se shurikeny a také finální velkou bitvu do posledního žijícího člena týmu. A jak to všechno dopadlo? No samozřejmě suprově a všechny výsledky budou, stejně jako ty z předešlé etapy, viset v klubovně na nástěnce. Na závěr jen mohu říct, že se budu těšit, až se zase potkáme na další části Katsurovy cesty.
Jakub Zahrádka - Kubička
Deskovky v Plzni
Skautky z našeho střediska společně vyrazily na turnaj v deskových hrách pořádaný skauty z Doubravky. A jak si to užily? Podívejte se na celou akci očima jedné z nich.
„V neděli 9.11. jsme se já, Žába a Krtek vydaly na dlouhou a strastiplnou cestu do Lobez, abychom tam změřily své síly s ostatními skauty v deskových hrách. Cestou jsme, překvapivě, ani jednou nezabloudily, což nám jen zlepšilo náladu a už jsme se moc těšily na turnaj. Na místo jsme dorazily okolo půl osmé, byly jsme tam skoro první, a tak jsme ještě pomohly rozestavět stoly a židle. Pár minut po půl desáté byly již všechny týmy zaregistrované a mohly jsme se pustit do hraní. My jsme si společně zahrály hry jako Baobab, Metro, Vládce Tokya, 6. bere, Duch, Chňapni čuníka a spoustu dalších. Aby nám z věčného sezení nezdřevěněly nožičky, zahrály jsme si i pár her venku, např. honičku s tím, že abychom hráči ubraly „život“, musíme ho plácnout do kolene, nebo Továrnu na rohlíky. Asi ve čtyři hodiny jsme dohrály a netrpělivě vyčkávaly, než porotci spočítají výsledky. Jaké však bylo naše překvapení, když jsem zjistily, že náš tým obsadil celkové první místo! A Krtek obsadila v jednotlivcích 3. místo a já 1. místo. Tento turnaj jsem si moc užila a moc se těším na nějakou další podobnou akci.“
Barbora Soukupová - Baruš
Holkám děkujeme za reprezentaci a k úspěchu ještě jednou moc gratulujeme!
Michala Mathauserová - Maty
Drakiáda 2014
V sobotu 25. října se konal již 24. ročník tlučenské drakiády. I přes počáteční nepřízeň počasí, loužemi zalité pole a téměř bezvětří (jak už se na naší drakiádě stává pomalu zvykem) se po druhé hodině u regoriginál nebyl pro porotu problém, ale létavec nám dal istrace přihlásilo na 25 draků, ať už vyrobených, kteří soutěžili v kategoriích krasavec, létavec a originál, nebo těch „továrních“, kteří se utkali prostě a jednoduše o titul nejlepší. Vyhodnotit krasavce a opravdu zabrat. Naštěstí se alespoň umoudřilo počasí a na draky začalo svítit i sluníčko, takže snad ani nevadilo, že se porada poroty trochu protáhla a vyhlášení se konalo až chvíli po třetí hodině. Vítězové na prvních místech si přebrali své zasloužené odměny v podobě dračích dortů, zbylá místa pak také nějaké ty dobroty. Několika továrním drakům byly uděleny i speciální ceny – dýně (jednu z nich získal třeba i tatínek, který se s drakem nejvíce naběhal. S prázdnou neodcházeli ani ostatní účastníci, kteří dostali upomínkový list a malou sladkou cenu útěchy. A jak jsme se rozloučili s letošní drakiádou? Přece pozváním na další, v pořadí už 25. ročník. A kdo ví, třeba se příště ukáže i vítr. Alespoň my v to doufáme.
Střediskovka Hachimiki
Napoprvé se nám kvůli dešti celoroční střediskovou hru zahájit nepodařilo, ale podruhé už nám počasí přálo více, a tak se v neděli 5. října ve 14 hodin v klubovně sešla skupinka přibližně 25 kluků a holek připravená vyrazit za dobrodružstvím. Na začátku jsme s Kubičkou přečetli krátkou úvodní legendu.
Ta nás seznámila s japonským chlapcem Katsurou, kolem kterého se bude celé naše letošní snažení točit. Příběh začal ve chvíli, kdy byli z Katsurovy vesnice odvedeni všichni jeho přátelé maskovanými muži neznámo kam a zbyl po nich pouze šátek (kamon) s jakýmsi znakem. Katsuro si tento znak nepřátel pečlivě vryl do paměti a rozhodl se, že přivede své kamarády zpět. Ještě téhož dne se tak vydal za starým mistrem do buddhistického kláštera a přesvědčil ho, aby jej přijal za svého učedníka a naučil ho všemu, co by se mu na záchranné výpravě mohlo hodit. A to je přesně ten důvod, proč jsme se dnes sešli - aby každý z nás, stejně jako Katsuro, prošel výcvikem a zasloužil si tak nosit svůj bojovnický šátek (kamon).
Ještě než jsme vyrazili do lesa, rozdali jsme si průvodky 1. etapou hry s názvem Hachimiki a pak už nám nic nebránilo přemístit se k velkému ďolíku, v jehož okolí byla různě rozmístěna stanoviště. Než se všichni rozutekli, domluvili jsme se, že až se zapíská, sejdeme se opět na tomto místě. Potom už bylo na každém učedníkovi, aby obešel co nejvíce stanovišť a poradil si, jak nejlépe uměl, s úkoly. A s čím vším se museli naši Katsurové poprat? U Kubičky se luštily šifry, u Robina se poznávala zvířátka, u Tomsíka zase mapové značky, Festrová prověřovala znalosti uzlů, Jenkýs testoval, kdo zvládne nejlépe odhadnout tři metry a jednu minutu a u mě se poznávaly kytičky z atlasu a různé přírodniny z okolí. Čas rychle uběhl a po zapískání jsme se všichni seběhli, rychle se spočítali, vybrali jsme si průvodky a společně jsme zamířili zpět ke klubovně.
A výsledky? Ty se vyhlásí na další střediskovce a budou viset i na nástěnce v klubovně. Tak ahoj příště na další části Katsurovy cesty za záchranou přátel!
Michala Mathauserová - Maty
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)