Tlučná leží
v blízkosti starých hornických míst regionu – Nýřan, Zbůchu, Mantova…
Přestože zde bydlelo mnoho dělníků z blízkých dolů, Tlučná samotná
hornickou obcí nebyla, neboť na jejím katastru se netěžilo. To se změnilo až
s růstem a zájmy plzeňské Škodovky, která se po první světové válce
snažila vytvořit vlastní nezávislé železářské impérium. V roce 1930 bylo
ve Škodových závodech rozhodnuto o zahájení hloubení a výstavbě nového dolu
Krimich II, přímo v Tlučné. Provoz, těžba a úprava uhlí z nového dolu
byly zahájeny v roce 1936. Za nově vybudovaným průmyslovým areálem začala
růst nová dominanta obce – odval dolu Krimich II. Vytěžená hlušina lákala
obyvatele obce k paběrkování zbytků uhlí, které se zde nacházely. O tom,
že tato činnost byla nebezpečná nelze pochybovat. V době, kdy byla hlušina
vyvážena na haldu ručně vozíky, odháněli zaměstnanci dolu sami nezvané hosty.
Problémy začaly poté, co byl vývoz hlušiny automatizován. Dva případy
z počátku 40. let popisují nešťastné události z tlučenské haldy.
Dne 4.
ledna 1940 kolem 08.45 hodin paběrkoval na haldě dolu Krimich II
devětadvacetiletý Václav Vůcha z Tlučné č. 12. Vůcha pracoval jako pomocný
dělník na šachtě ve Zbůchu, odkud byl v listopadu 1939 propuštěn. Od té
doby byl bez zaměstnání. Při paběrkování byl tak neopatrný, že z 35 m
vysoké haldy uvolnil několik kamenů. Vůbec si jich nevšiml, a přesto, že mohl
pouhým uskočením neštěstí zabránit, došlo k tomu, že asi 15 kg vážící
kámen jej zasáhl do levé nohy nad kotníkem a tu mu přerazil. První pomoc mu poskytli
jeho otec Václav Vůcha, František Havelka z Tlučné č. 377 a Petr Cimický
z Tlučné č. 268. Z místa nehody byl odvezen sanitou do městské
nemocnice v Plzni, kde zůstal v lékařském ošetřování.
Krátce po
této události, již 16. ledna 1940, se na haldě opakovala stejná scéna.
Tentokrát byl postiženým třicet sedm let starý Petr Cimický z Tlučné č.
268. Ten pracoval jako příležitostný dělník u stavitele Čapka v Tlučné.
Staral se o manželku a dvě děti. Nelze se ubránit dojmu, že na haldě se
při paběrkování setkávali titíž lidé, neboť Cimický dva týdny před tím poskytl
první pomoc Vůchovi. Stejně jako on svou činností uvolnil několik kamenů a
jeden z nich, kutálející se z vrcholu haldy, mu přerazil stehenní
kost pravé nohy. Pomoc mu na místě poskytli jeho švagr a sestra, Karel a
Markéta Šrachtovi z Tlučné č. 348 a Josef Král z Vejprnic č. 243,
kteří Cimického na sáňkách odvezli domů. Jistě to byla náhoda, že byli blízko
neštěstí… Přivolaný obvodní lékař z Tlučné MUDr. Dobrý konstatoval zranění
nohy a nechal Cimického převézt do městské nemocnice v Plzni.
Protože obě
události šetřilo četnictvo z Vejprnic, vydal Okresní úřad v Plzni
obci Tlučná příkaz, aby vydala vyhlášku, kterou se vstup na haldu zakáže.
Obyvatelé obce měli být na zákaz a nebezpečí plynoucí z jeho porušení
upozorněni důsledně a s poučením, že každý úraz jde na vrub tomu, kdo
zákaz porušil, a ten tak nemůže po nikom žádat finanční náhradu.
Tomáš
Herajt
foto: Václav Lintner
Žádné komentáře:
Okomentovat