Proč jsme vůbec měli jeden Krimich I v Nýřanech a druhý Krimich II v Tlučné
Způsobila to matka příroda před stovkami milionů let při
vrásnění zemské kůry v dobách geologicky označovaných jako prvohory a
druhohory, tedy před čtyřmi sty až dvěma sty miliony let.
Tehdy v prostoru mezi Tlučnou a Nýřany došlo
k obřímu zlomu, při kterém byly uhlonosné vrstvy, včetně v nich
obsažených uhelných slojí, doslova svrženy dolů o řádově 600 metrů.
Když přibližně v polovině 19. století začal ohromný
zájem o uhlí, především černé, jako o palivo, ale též o chemickou surovinu,
začali uhelní podnikatelé dobývat nejprve sloje ležící blíže povrchu. Důvod byl
jasný, nižší náklady na otevření ložiska i na budoucí provoz dolu.
Proto také byla dána přednost dobývání v okolí Nýřan.
Zde stačilo vyhloubit jámu asi 50 nebo 150 metrů a získat uhlí černé – vysoké
výhřevnosti a tedy dobře prodejné. Některé sloje obsahovaly vzácné druhy –
koksovatelné nebo kanelové (voskové) uhlí.
Kvalita uhlí stoupala s hloubkou pod povrchem, a proto
největší důl na Nýřansku Krimich I dosáhl hloubky až 180 metrů. Sloje se začaly
směrem k Tlučné sklánět ještě hlouběji. Doprava uhlí ven a materiálu dolů
začala být technicky i finančně náročnější. Proto tehdejší těžař, Škodovy závody
Plzeň, nechal v roce 1930 v Tlučné vyhloubit novou jámu Krimich II o
hloubce již 450 metrů. Tak bylo dosaženo lepší a lacinější dopravy (vlastně po
rovině) a na nově postavený důl pak byla převedena veškerá svislá i vodorovná
doprava z dolu v Nýřanech. Jámy v Nýřanech pak byly používány jedna
jako větrací výdušná a druhá pro občasnou dopravu mužstva a materiálu
potřebného k údržbě spojovacích chodeb.
Zde považuji za dobré učinit malou odbočku a uvést
zajímavost svědčící o propojenosti geologie dobývání uhlí a politiky.
V roce 1964 jsme opravovali a narovnávali chodby asi 50 metrů od prvního
náraziště jámy Krimich I směrem k Tlučné. V bocích jedné
z chodeb jsme narazili na zdivo, z něhož trčely zbytky železných
mříží. Když jsme se ptali jednoho ze starších techniků, kde se to tam vzalo,
vysvětlil nám, že tam probíhá hranice mezi bývalým Protektorátem Čechy a Morava
a Německou říší, stanovená Němci za druhé světové války.
Němci ve své „dokonalosti“ nezapomněli, že napříč této
hranice existuje i průchod podzemní, takže u těchto vrat nepřetržitě stála
stráž a kontrolovala pohyb lidí a materiálu přes tuto hranici. Poprvé ve svém
tehdejším životě jsem si uvědomil, že existovali též horníci-bachaři. Ti kromě
předpisů policejních a celních museli znát a hlavně respektovat bezpečnostní
předpisy důlní. Patrně nemohli používat střelné zbraně, neboť doly Krimich I a
II vždy byly doly plynujícími s výskytem výbušného metanu.
Uhelné sloje i v Tlučné však zapadaly stále hlouběji,
rostly náklady na dopravu, a to donutilo provozovatele dolu, tehdy Západočeské
uhelné doly n. p., k již výše zmíněnému prohloubení jámy Krimich II na
konečnou hloubku 770 metrů. Prohloubení provozované jámy za provozu je
technologie natolik zajímavá a zvláštní, že by zasloužila samostatný popis, což
by bylo možné na případnou žádost čtenářů.
Zatím se budu nadále zabývat pouze obecnou činností
výstavbářů na dole se zaměřením i na příhody a lumpárničky, kterých se přitom
dožili.
Václav Veber
Žádné komentáře:
Okomentovat