Ortler je nádherná a veliká hora. Říká se mu také král východních Alp. Se svými 3 905 metry se jedná o nejvyšší horu Tyrolska a do roku 1919, kdy území dnešního Jižního Tyrolska patřilo Rakousku-Uhersku, to byla nejvyšší hora mocnářství. Na vrchol vede několik horolezeckých cest a mezi nejzajímavější patří výstup přes hřeben Hintergrat.

Po překonání tohoto místa následuje úzký vzdušný skalnatý hřeben. Krásné místo pro kochání, ale bohužel přednější je jej bezpečně přejít. Místa na hřebeni jsou místy široká jen několik centimetrů a to nedává mnoho možností na výhled po okolí. Hned za tímto hřebenem nás čeká nejtěžší část výstupu. Asi čtyřmetrová hladká stěnka, ale naštěstí dobře odjištěná. V polovině je skoba a na konci stěnky řetězové oko, kterého se dá zachytit a vyšvihnout nahoru.
Po této pasáži pokračujeme po hřebeni s relativně lehčími lezeckými úseky, kde se pro jistotu několikrát jistíme, neboť skály jsou zasněžené, a to dělá terén o dost těžším. Nacházíme se na hřebeni hory a uklouznutí znamená zhruba tříkilometrový „let“ až do údolí.
Asi ve třetí čtvrtině výstupu nás čeká ještě jedno kratší sněhové pole, ale o to strmější, cca 45 stupňů. Obtížnost tohoto pole je daná tím, že je zde dost vyfoukaný sníh, a proto je nutné se plně soustředit na zasekávání maček a cepínu. Po přelezení sněhového pole opět nastupujeme na hřeben, ještě několik lezeckých úseků a jsme na vrcholu.
Radost je veliká, i když jsme věděli, že sestup také není žádná procházka. Je 14.00 hod., počasí pěkné, svítí slunce, což má ale za následek tání ledovce. Brouzdáme se rozbředlým sněhem a musíme se vyhýbat ledovcovým trhlinám, kterých je tady opravdu požehnaně. Nevím, jak jsou hluboké, protože nikdo z nás na dno nedohlédl. Po skončení ledovce následuje skalnatý terén, místy zajištěný lany a řetězy, a prudší místa slaňujeme. Po překonání malého sedla se objeví chata, ještě poslední táhlý traverz a můžeme se radovat. Je 20.00 hod., takže po 15 hodinách lezení jsme se konečně dočkali.
Čas je hodně dlouhý, ale je to dáno tím, že jsme šli ve třech a mnoho času jsme strávili jištěním, slaňováním a hlavně rozmotáváním a smotáváním 60m lana.
Antonín Pospíšil
Žádné komentáře:
Okomentovat