Ortler je nádherná a veliká hora. Říká se mu také král východních Alp. Se svými 3 905 metry se jedná o nejvyšší horu Tyrolska a do roku 1919, kdy území dnešního Jižního Tyrolska patřilo Rakousku-Uhersku, to byla nejvyšší hora mocnářství. Na vrchol vede několik horolezeckých cest a mezi nejzajímavější patří výstup přes hřeben Hintergrat.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiB7eLB3iYK3G8dzxPmwgO_VZx4cI-Rj0mP0VXZDeKBxf12KeiV4mQeLHm1v_J__3pTJMhxthnGL_tLIkuuyLYVFFCj3vUQaY_HM4t-OI7h-YR3mGLA4ZwXusaK9LLLb7TA9N3xgmnDw8sv/s320/Ortler.jpg)
Po překonání tohoto místa následuje úzký vzdušný skalnatý hřeben. Krásné místo pro kochání, ale bohužel přednější je jej bezpečně přejít. Místa na hřebeni jsou místy široká jen několik centimetrů a to nedává mnoho možností na výhled po okolí. Hned za tímto hřebenem nás čeká nejtěžší část výstupu. Asi čtyřmetrová hladká stěnka, ale naštěstí dobře odjištěná. V polovině je skoba a na konci stěnky řetězové oko, kterého se dá zachytit a vyšvihnout nahoru.
Po této pasáži pokračujeme po hřebeni s relativně lehčími lezeckými úseky, kde se pro jistotu několikrát jistíme, neboť skály jsou zasněžené, a to dělá terén o dost těžším. Nacházíme se na hřebeni hory a uklouznutí znamená zhruba tříkilometrový „let“ až do údolí.
Asi ve třetí čtvrtině výstupu nás čeká ještě jedno kratší sněhové pole, ale o to strmější, cca 45 stupňů. Obtížnost tohoto pole je daná tím, že je zde dost vyfoukaný sníh, a proto je nutné se plně soustředit na zasekávání maček a cepínu. Po přelezení sněhového pole opět nastupujeme na hřeben, ještě několik lezeckých úseků a jsme na vrcholu.
Radost je veliká, i když jsme věděli, že sestup také není žádná procházka. Je 14.00 hod., počasí pěkné, svítí slunce, což má ale za následek tání ledovce. Brouzdáme se rozbředlým sněhem a musíme se vyhýbat ledovcovým trhlinám, kterých je tady opravdu požehnaně. Nevím, jak jsou hluboké, protože nikdo z nás na dno nedohlédl. Po skončení ledovce následuje skalnatý terén, místy zajištěný lany a řetězy, a prudší místa slaňujeme. Po překonání malého sedla se objeví chata, ještě poslední táhlý traverz a můžeme se radovat. Je 20.00 hod., takže po 15 hodinách lezení jsme se konečně dočkali.
Čas je hodně dlouhý, ale je to dáno tím, že jsme šli ve třech a mnoho času jsme strávili jištěním, slaňováním a hlavně rozmotáváním a smotáváním 60m lana.
Antonín Pospíšil
Žádné komentáře:
Okomentovat