Součástí dodávky prohloubení jámy bylo též provedení nového
náraziště na kótě 770 m a objížďky vozů, včetně betonáže ostění těchto děl.
Jáma včetně prohloubení až do žumpovní části měla kruhový
profil, vyzděný z betonových tvárnic. Tyto tvárnice se vyráběly ve
vybraném prostoru na kraji Nýřan v místě takzvané „Sulkovské dráhy“. Tato
výrobna po prohloubení jámy zůstala na místě a i nadále vyráběla betonové zboží
až do roku 1993. Nyní je v tomto prostoru market Billa.
Náraziště v sedmi stech metrech se již budovalo se
strojním narážením vozů do klece a vzhledem k tomu, že klec byla
dvoupatrová, byl součástí náraziště i takzvaný sklípek, který umožňoval nástup
mužstva do obou pater klece současně.
Pojďme však dále od jámy. K napojení jámy na dobývací
prostor byl vyražen 700 metrů dlouhý překop v podloží slojí. Takové
umístění překopu zaručuje, že nebude až do konce životnosti dolu ohrožován
horninovými tlaky, které vznikají při dobývání uhlí.
Nedaleko jámy, poblíž odbočky na objížďku, byla vybudována
remíza lokomotiv s dieselovým motorem a místo pro jejich tankování.
V závěrečné fázi svého pobytu na dole výstavbáři razili
překopy (v kameni) a chodby (v uhlí). Překopy se razily pro geologický průzkum,
kdy se takto, přímým stykem, ověřovalo uložení slojí – zda odpovídá
předpokladům, které udávali geologové podle výsledků průzkumných vrtů
prováděných z povrchu.
Chodby byly ražené nejen výstavbáři k založení porubů.
Ty vznikají tak, že zjištěná sloj se „rozorá“ chodbami vzdálenými od sebe
řádově 100 metrů až do konce ložiska, kde se chodby mezi sebou propojí. Tak
vznikne místo, v havířské hantýrce zvané „fronta“ (vždyť ono to je místo
boje člověka s přírodou o „černé zlato“). Postup fronty končí na základní
chodbě. Tento cyklus se opakuje až do úplného vydobytí ložiska. Založením
fronty práce výstavbářů na dole končí a jsou přesunuti na jiné místo.
Teď jsem se při svém psaní dostal do místa kde, než začnu
psát o životě horníků, musím trochu v detailech přiblížit všem čtenářům,
jak se teď to uhlí vlastně dobývá.
Do fronty nastoupí dobývací technika. Sestává
z dobývacího kombajnu spojeného s hřeblovým dopravníkem, který nejen
odnáší vydobyté uhlí, ale slouží i jako pojezdná dráha pro kombajn. Nedílnou
součástí „dobývacího komplexu“ je hydraulicky posuvná důlní výztuž. Její práce
nahrazuje fyzicky namáhavé stavění a bourání (rabování či plenění) ruční
výztuže. Kombajn, pojíždějící po hřebláku z jednoho konce fronty na druhý,
„vyuhlí“ asi 80 cm uhelné sloje. Vzniklý volný prostor zajistí právě „posuvka“.
Její podpěrné válce se stáhnou co do své délky a uvolní tak sekci (část)
zapřenou mezi stropem a počvou (spodkem) fronty. Posuvné válce uvolněnou sekci,
hřeblák i s kombajnem, posunou opět k uhelnému pilíři.
Tak je umožněno organizované vyuhlení, aniž do něho musí
vstoupit havíř. Toho stále chrání pancéřové štíty na stropu fronty a na její
zádi, kde se vyuhlený prostor zavaluje.
Příště slibuji, že už to konečně bude o lidech.
Václav Veber
Žádné komentáře:
Okomentovat