První fází při nástupu na šachtu,
asi tak jako jinde, bylo poučení o bezpečnosti práce a pohybu v dole i na
povrchu dolu, včetně úvodní prohlídky dolu.
Teprve ve druhé fázi bylo
přidělení práce v dole do konkrétní party nebo na samostatné místo. Už při
prvním fárání, kdy nováček neví, co ho opravdu čeká, dostane se mu prvního Poučení
o správném chování za jízdy klecí dolů.
Některý „dobrovolník“ stojící
vedle něho jej začne ochotně poučovat, že přece ví, že vždy, když se hloubí
studna, přijde se na vodu. „A proto když klec projíždí skrz tu vodu, musíš se
nadechnout a dech zadržet, dokud se ta voda neprojede. Tak pozor, teď“.
Chudáček nováček se poslušně nadechne a dech drží, dokud mu ochotný „učitel“
nedá povel: „Už můžeš dejchat!“. Že to byla sranda, pozná až v okamžiku,
kdy se všichni v kleci začnou řehtat.
Když se nováček trochu otrká,
dostanou se mu i jiná poučení. Tak například si všimne, že někteří havíři nosí
kromě elektrických nabíjecích lamp i zvláštní lampy, v nichž hoří živý
plamínek. I zeptá se svého patrona, jemuž je svěřen do výchovy, na co ty lampy
nosí, když je od nich tak špatně vidět. „To se dozvíš, až to bude potřeba,“ zní
patronova odpověď. Skutečně pak jednou nováček dostal kromě své normální fárací
známky ještě jednu tvarově odlišnou známku s tím, že jeho parťák ho poučí
o zacházení s touto lampou a vysvětlí, k čemu lampa slouží. Tak se
tedy konečně dověděl Jak „správně“ indikovat.
Parťák Ota začal přednášet:
„Touhle lampou, která se jmenuje benzinová indikační lampa, se zjišťuje, jestli
v ovzduší na pracovišti nejsou dusivé nebo výbušné plyny. Když ji neseš,
tak s ní moc nemávej nebo s ní o nic neklepni, aby plamínek nevyfoukl
z lampy ven. Na předku ti pak ukážu, jak se ty plyny hledají.“
Když přišli na předek a odložili
kabáty, poučování pokračovalo: „Ty máš teď za úkol hledat, jestli se sem
nedostaly plyny. My teď musíme dělat na předku a ty občas, při tom odbíhání
vozů, budeš indikovat. Větérku (lampu) máš pověšenou někde na stojce nebo na
potrubí. Vezmeš ji za ten hák, na kterém visí, a pouštíš ji pomalu k zoulu
(zemi). Zastavíš asi 10 centimetrů nad zoulem a sleduješ, co dělá plamínek
v lampě. Když plamínek zhasne, je tam dušák a zavoláš na nás, abychom
začali rychlejc větrat. Pak začneš hledat plyn výbušný. Ten by mohl být při
stropu, jdeš tedy s větérkou pomalu ke stropu a lampu držíš v pravé
ruce, až s ní dojedeš do výšky svých ramen, levou ruku ohneš v lokti
a opřeš si ji o hlavu. Tou pravou rukou, která drží lampu, přejedeš nad tu ohnutou
levou a lampou rychle klepneš do levého lokte. Jasný? Nebo chceš ještě něco
vysvětlit? Ne? Tak dobrý a my jdeme makat. Jó, to hlavní bych zapomněl. Když po
tom úderu do levého lokte lampa zhasne, jsou tady výbušné plyny. To nemusíš
hlásit nám, aby nevznikla panika, ale rychle běž k telefonu na kříži
(křížení chodeb) a zavolej bezpečáka. Dřív jak za hodinu tu indikaci
neprováděj, hodinky doufám máš.“
Václav Veber
Žádné komentáře:
Okomentovat