Již v úvodní části mého psaní o výstavbářích jste jistě zaznamenali, pro většinu z vás ve spojitosti s důlní prací dosti neobvyklé, slovo „objížďka“. Ano, i v dole se razí díla ve tvaru smyčky tak, aby vzniklo dílo, které se vrací tam, odkud jeho směr započal. Děje se tak tam, kde je nutno v důlní dopravě vytvořit místo pro manipulaci s vozy nebo materiálem, aniž se brání další dopravě po hlavní chodbě.
Z hlediska měřičského vedení díla jde vždy o složitější práci, a pro raziče to znamená zvýšenou pozornost vůči měřičským značkám. Ve kterém místě se do hlavní chodby prorazí, raziči přesně neví. Krátce předtím, než k prorážce na ražbě objížďky došlo, se udála tato zajímavá příhoda:
Předák poslal pomocníka s kocábkou pro dřevo na výztuž budoucího křížení chodeb. Pomocníka však neupozornil, že už může dojít k prorážce. Než se pomocník se dřevem vrátil, k prorážce došlo. Přitom vznikla v boku hlavní chodby díra a část horniny zasypala koleje.
Když pomocník, jedoucí s dřívím po hlavní chodbě, narazil na rozvalenou horninu, začal hlasitě klít a nadávat, který blbec to tady rozvalil. Kamarádi z jeho party na něj zase křičeli: „Franto, nech to být, pak se to uklidí. Hlavně už nám touhle dírou nastrkej to dřevo sem.“ Franta však okamžitě začal ostře hájit zájmy své party slovy: „Jen jděte pěkně do prdelky, to je dřevo pro naši partu“. Nepochopil! Teprve až když jeho kamarádi prolezli proraženou dírou a začali ho plácat po ramenou, poznal, že ti zločinci, co mu chtěli dřevo ukradnout, jsou jeho kamarádi.
I takové hlouposti tropí život v šachtě.
Václav Veber
Žádné komentáře:
Okomentovat