Hasiči zasahovali ve škole

Nastal předposlední den školy a my jsme se stejně jako tři předcházející dny neučili. V plánu bylo hrát hry a později jít se vykoupat na koupaliště. Rozdali jsme si rozvrhy a domluvili se, jak bude vše v dalším roce probíhat.

Hned poté, co jsme si vše ujasnili, se ozvala výstražná siréna a byl slyšet rozhlas, ze kterého k nám mluvil pan ředitel. Vyzýval nás a pedagogický sbor k rychlému opuštění školy. Paní učitelka promptně zareagovala a odvedla nás všechny v pořádku ven.

Za chvilku přijely dvě hasičské cisterny a my jsme ze vzniklé situace poznali, že je to jen cvičení. Hasiči pracovali v pomalejším tempu, abychom mohli alespoň trochu vidět a zkusit si, jak by to asi vypadalo, kdyby někdy k opravdovému poplachu došlo. Následně se vydali s hadicemi do budovy školy, která byla právě pro tento účel zakouřena. Zasahovali s dýchacími přístroji a samozřejmě v nehořlavých oblecích.

Sice to vypadalo, že jsme všichni zachráněni, ale opak byl pravdou. Chyběl chlapec na vozíčku a jeho asistentka. Trpělivě čekali ve své třídě na záchranu. Hasiči vozíčkáře opatrně snesli po schodech a paní asistentku přivedli s ním.

Po zhodnocení celé akce jsme byli pochváleni od pana ředitele za pěkný čas při opuštění školy. Dokonce i velitel SDH Tlučná nás pochválil, a to už je co říct.

Následovala beseda o nebezpečí způsobeném ohněm. Poté jsme si mohli prohlédnout hasičskou techniku, vyzkoušet si, jak se hasí z vysokotlaké proudnice, a ti odvážnější mohli vylézt na střechu cisterny.

Na závěr si pan učitel i paní asistentka vyzkoušeli hašení zapáleného ohně práškovým hasicím přístrojem.

Markéta Špachmannová ml.