Jsme bývalí žáci základní školy v Tlučné, školní docházku jsme
ukončili v roce 1972. Od té doby jsme se několikrát sešly obě třídy 9. A a 9. B
na třídním srazu. Několik se nás schází vícekrát do roka v restauraci Na
Schůdkách – popovídat, zavzpomínat, ale hlavně se domluvit na další „školní
výlet”. Do předloňského roku byla cesta autobusem nebo mikrobusem a na dva dny,
ale protože se nám to zdálo krátké, loni a letos byl pobyt prodloužen na tři
dny a vlakem. Mimochodem, vlaková doprava nás nikdy nezklame. Připraví nám
překvapení v podobě hodinového zpoždění nebo zrušení spoje a tak podobně. V tom
případě máme honičku najít náhradní dopravu, abychom se vůbec dostali domů.
Vloni jsme takhle podnikli cestu do lázní Luhačovice. Je to moc hezké město s
nádhernými parky. Ubytování bylo krásné s výhledem na Luhačovickou přehradu.
Ochutnali jsme vincentku, jeden z deseti pramenů.
Letošní již sedmnáctý výlet byl pestrý. Cesta vedla přes Prahu do Děčína.
Ubytování v luxusním hotelu Kocanda se snídaní se nám líbilo. Mile nás
překvapili řidiči městské dopravy, byli ochotní, usměvaví a poradili, jak
zvládnout cestu tam, kam jsme potřebovali. Jeden dokonce na zastávce opustil
volant a přišel nás upozornit, že nemá zastávku tam, kde byl náš hotel. Ale my
se chtěli dostat k zámku, takže jsme vystupovali dříve. Zámek stojí vysoko na
skále nad Labem, odkud je krásný rozhled na Děčín. Druhý den byla plavba po
Labi až do Drážďan. No, něco úžasného. V ceně jsme měli oběd, ochutnávku vín a
večeři. Celou cestou nás provázel hlas milé průvodkyně, která s námi prošla
historickou část Drážďan. Bohužel dost v rychlosti, neboť jsme plavbou nabrali
zpoždění. I přesto naše skupina stačila koupit v Drážďanech našemu hlavnímu
vedoucímu zájezdu, organizátorovi, který všechno, co se týká výletu, obstará,
zařídí a zajistí, Jardovi Duspivovi něco na památku.
Na každém výletu se nesmírně nasmějeme, vzpomínáme na minulé výlety i na
ty, které jsme prožili jako žáci s našimi třídními učitelkami Jaroslavou Smolkovou
a Hanou Bittenglovou.
Škoda jen, že nás jezdí méně a méně. Někteří již mezi námi nejsou, jiní
ze zdravotních důvodů.
Už teď se těšíme na
příští rok.
Dana Krocová
Žádné komentáře:
Okomentovat