V Tlučné bydlí držitel Lidické růže

Tentokrát jsem se potkala u příjemného rozhovoru s Vojtou Longauerem a společně s jeho maminkou jsme si povídali o tom, jaké významné umělecké ocenění se Vojtovi podařilo v letošním roce získat.

Můžeš se krátce představit?

Jmenuju se Vojtěch Longauer, je mi 12 let a jsem žákem 7. třídy na ZŠ s MŠ Tlučná.

Kdy ses začal věnovat výtvarné tvorbě?

Jako malý jsem začal chodit na kroužek keramiky tady v Tlučné, ale výtvory bohužel dost často nevydržely vypálení v peci. Tvoření mě ale hodně bavilo, a tak jsme hledali, kde jinde bych se mu mohl věnovat. Vybrali jsme ZUŠ Terezie Brzkové, kam už přibližně 5 let chodím na prostorovou tvorbu. Na hodině nás bývá 4–6 dětí, scházíme se jednou týdně na 2,5 hodiny. Tvoříme z keramické hlíny, ale i pletiva, sádry, teď budu třeba zkoušet pracovat i s cínem.

Povedlo se ti získat významné ocenění v 51. ročníku soutěže Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice 2023, jak ses o soutěži dozvěděl?

Do soutěže mě přihlásil pan učitel Jakub Vainar ze ZUŠ, původně jsme uvažovali už o 50. ročníku, ale práce na soše trvaly déle a nestihli jsme ho.

A tím jsme se dostali k oceněné soše. Co symbolizuje, co tě při tvorbě inspirovalo a jak jsi ji vyráběl?

Sochu jsme pojmenovali Poslech hudby, protože tématem 51. ročníku výstavy byl Tanec. Pan učitel mi ukazoval různé fotky minimalistických děl, to mě inspirovalo a v hlavě se mi zrodila představa. Vytvořil jsem si formu z pletiva, kterou jsem potom postupně omotával gázou a nakonec ji obalil sádrou. Noha i hlava sochy dlouho praskala a náročné bylo i dlouhé hoblování do výsledné hladkosti. Na závěr jsem ji ještě nabarvil bílou barvou.

Jak dlouho jsi na ní pracoval a bavilo tě to celou dobu?

Byla to pro mě první opravdu velká socha a pracoval jsem na ní na každé hodině více než 2 měsíce. V průběhu už jsem byl možná malinko otrávený z toho, že se věnuju jen jedné věci takovou dobu, ale jak jsem se blížil do finále, znovu jsem našel motivaci. Pan učitel mi celou dobu dával cenné rady a pomáhal, ale většinu práce jsem si udělal sám, včetně výroby dřevěného soklu, který jsem opálil plynovým hořákem a pak nalakoval.

Co následovalo po přihlášení do soutěže?

Po přihlášení se socha odvezla na místo k hodnocení. Ani jsem nepočítal s tím, že by se mi mohlo zadařit. O to víc jsem byl překvapený, když mi v květnu přišel dopis, že jsem se stal držitelem medaile Lidická růže a pozvánka na předání cen a zároveň zahájení výstavy.

Maminka: My jsme ani netušili, jak významné ocenění to je a že ho dostane opravdu jen pár desítek nejlepších děl, to až pan učitel ze ZUŠ nám řekl, jak velkého úspěchu vlastně Vojta dosáhl. Socha se navíc musela hodně líbit, protože v katalogu výstavy byla hned na 1. straně a v letošních propagačních materiálech k soutěži je také.

Pár informací o soutěži: Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice byla založena v roce 1967 k uctění památky dětských obětí z české obce Lidice a všech dalších dětí, které zahynuly ve válečných konfliktech. V roce 1973 se z ní stala soutěž mezinárodní. Výstava má každý rok dané téma, letos to byl již zmíněný TANEC. Do 51. ročníku se přihlásilo celkem 16 416 prací z 83 zemí světa. Oceněno bylo 1 354 prací – bylo rozdáno 124 individuálních medailí Lidická růže – nejvyšších ocenění výstavy (z toho 62 pro ČR), 2 medaile za kolektivní práci dětí, 59 medailí školám za kolekce prací a 1 169 čestných uznání.

Jak probíhalo vyhlášení?

Vyhlášení se konalo 1. června v zahradě Lidické galerie. Stáli jsme na pódiu a gratulovali nám zástupci Unesco, českých ministerstev i členové zahraničních delegací. Vyhlášení trvalo přibližně hodinu a půl a kromě medaile Lidická růže jsem dostal ještě diplom a obraz své sochy. Pak nás čekal společný oběd a po vyhlášení byla slavnostně zahájena samotná výstava, kterou jsme si s téměř celou rodinou prošli. Výstava probíhá až do 31. 1. 2024 a určitě stojí za návštěvu, stejně jako samotné Lidice. (Díla jsou k vidění i na webových stránkách: mdvv-lidice.cz).

Co se bude dít se sochou po výstavě?

Po konci výstavy vyrazí ještě na další výstavu do Polska a do Lidic se vrátí v květnu. Pak se dostane zpátky do ZUŠky, ale jestli si ji budu moct vzít nebo zůstane tam, stejně jako většina ostatních prací, zatím nevím.

Zúčastníš se soutěže i příští rok?

Chtěl bych, tématem bude pravděpodobně pošta, se ZUŠ jedeme do Vyššího Brodu na exkurzi do Poštovního muzea načerpat inspiraci.

Máš nadání po někom z rodiny?

Maminka: Upřímně nevíme, kde Vojta talent podědil, nikdo z nás nemaluje ani jinak netvoří, ale všechny 3 děti určitý umělecký talent mají, např. dcera maluje.

Ovlivnilo tě ocenění nějak, uvažuješ o uměleckém směru studia apod.?

Začal jsem tvořit i další velké sochy, například teď dělám pejska na zahradu. A po základní škole zatím vůbec nevím, rád s taťkou opravuju i motorky a kromě výtvarky mě baví i sport (judo, hasiči).

Maminka: Vojta je docela všestranně nadaný, jde mu to i ve škole, takže bude velké rozhodování, jakým směrem se po základní škole vydat.

A chtěl bys ještě něco dodat?

Do soutěže se můžou přihlásit i běžné školy a jednotlivci, tak bych si přál, abychom i u nás ve škole mohli více kreativně tvořit a jezdit např. do muzeí apod., aby tam i ostatní děti mohly čerpat inspiraci pro vlastní tvorbu.

Moc děkuji za rozhovor a Vojtovi přeju, ať ho tvoření dál baví, ať už se mu bude věnovat profesionálně, nebo mu zůstane jen koníčkem.

A na závěr děkuji také učiteli ZŠ s MŠ Tlučná Michalu Fronkovi, který na Vojtův úspěch upozornil a umožnil tak vznik tohoto rozhovoru.

Michala Mathauserová