Můžeš se krátce představit?
Jmenuju se Vojtěch Longauer, je mi 12 let a jsem žákem 7.
třídy na ZŠ s MŠ Tlučná.
Kdy ses začal věnovat výtvarné tvorbě?
Jako malý jsem začal chodit na kroužek keramiky tady
v Tlučné, ale výtvory bohužel dost často nevydržely vypálení v peci.
Tvoření mě ale hodně bavilo, a tak jsme hledali, kde jinde bych se mu mohl
věnovat. Vybrali jsme ZUŠ Terezie Brzkové, kam už přibližně 5 let chodím na
prostorovou tvorbu. Na hodině nás bývá 4–6 dětí, scházíme se jednou týdně na
2,5 hodiny. Tvoříme z keramické hlíny, ale i pletiva, sádry, teď budu
třeba zkoušet pracovat i s cínem.
Povedlo se ti získat významné ocenění v 51. ročníku soutěže Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice 2023, jak ses o soutěži dozvěděl?
Do soutěže mě přihlásil pan učitel Jakub Vainar ze ZUŠ, původně jsme uvažovali už o 50. ročníku, ale práce na soše trvaly déle a nestihli jsme ho.
A tím jsme se dostali k oceněné soše. Co symbolizuje, co tě při tvorbě inspirovalo a jak jsi ji vyráběl?
Sochu jsme pojmenovali Poslech hudby, protože tématem 51.
ročníku výstavy byl Tanec. Pan učitel mi ukazoval různé fotky minimalistických
děl, to mě inspirovalo a v hlavě se mi zrodila představa. Vytvořil jsem si
formu z pletiva, kterou jsem potom postupně omotával gázou a nakonec ji
obalil sádrou. Noha i hlava sochy dlouho praskala a náročné bylo i dlouhé
hoblování do výsledné hladkosti. Na závěr jsem ji ještě nabarvil bílou barvou.
Jak dlouho jsi na ní
pracoval a bavilo tě to celou dobu?
Byla to pro mě první opravdu velká socha a pracoval jsem na
ní na každé hodině více než 2 měsíce. V průběhu už jsem byl možná malinko
otrávený z toho, že se věnuju jen jedné věci takovou dobu, ale jak jsem se
blížil do finále, znovu jsem našel motivaci. Pan učitel mi celou dobu dával
cenné rady a pomáhal, ale většinu práce jsem si udělal sám, včetně výroby
dřevěného soklu, který jsem opálil plynovým hořákem a pak nalakoval.
Co následovalo po
přihlášení do soutěže?
Po přihlášení se socha odvezla na místo k hodnocení.
Ani jsem nepočítal s tím, že by se mi mohlo zadařit. O to víc jsem byl
překvapený, když mi v květnu přišel dopis, že jsem se stal držitelem
medaile Lidická růže a pozvánka na předání cen a zároveň zahájení výstavy.
Maminka: My jsme ani netušili, jak významné ocenění to je a že
ho dostane opravdu jen pár desítek nejlepších děl, to až pan učitel ze ZUŠ nám
řekl, jak velkého úspěchu vlastně Vojta dosáhl. Socha se navíc musela hodně
líbit, protože v katalogu výstavy byla hned na 1. straně a
v letošních propagačních materiálech k soutěži je také.
Pár informací o soutěži: Mezinárodní
dětská výtvarná výstava Lidice byla založena v roce 1967 k uctění památky dětských
obětí z české obce Lidice a všech dalších dětí, které zahynuly ve válečných
konfliktech. V roce 1973 se z ní stala soutěž mezinárodní. Výstava má
každý rok dané téma, letos to byl již zmíněný TANEC. Do 51. ročníku se
přihlásilo celkem 16 416 prací
z 83 zemí světa. Oceněno bylo 1 354 prací – bylo rozdáno 124
individuálních medailí Lidická růže – nejvyšších ocenění výstavy (z toho 62 pro
ČR), 2 medaile za kolektivní práci dětí, 59 medailí školám za kolekce prací a
1 169 čestných uznání.
Jak probíhalo vyhlášení?
Vyhlášení se konalo 1. června v zahradě Lidické
galerie. Stáli jsme na pódiu a gratulovali nám zástupci Unesco, českých
ministerstev i členové zahraničních delegací. Vyhlášení trvalo přibližně hodinu
a půl a kromě medaile Lidická růže jsem dostal ještě diplom a obraz své sochy.
Pak nás čekal společný oběd a po vyhlášení byla slavnostně zahájena samotná
výstava, kterou jsme si s téměř celou rodinou prošli. Výstava probíhá až
do 31. 1. 2024 a určitě stojí za návštěvu, stejně jako samotné Lidice. (Díla
jsou k vidění i na webových stránkách: mdvv-lidice.cz).
Co se bude dít se
sochou po výstavě?
Po konci výstavy vyrazí ještě na další výstavu do Polska a
do Lidic se vrátí v květnu. Pak se dostane zpátky do ZUŠky, ale jestli si
ji budu moct vzít nebo zůstane tam, stejně jako většina ostatních prací, zatím
nevím.
Zúčastníš se soutěže
i příští rok?
Chtěl bych, tématem bude pravděpodobně pošta, se ZUŠ jedeme
do Vyššího Brodu na exkurzi do Poštovního muzea načerpat inspiraci.
Máš nadání po někom
z rodiny?
Maminka: Upřímně nevíme, kde Vojta talent podědil, nikdo
z nás nemaluje ani jinak netvoří, ale všechny 3 děti určitý umělecký
talent mají, např. dcera maluje.
Ovlivnilo tě ocenění
nějak, uvažuješ o uměleckém směru studia apod.?
Začal jsem tvořit i další velké sochy, například teď dělám
pejska na zahradu. A po základní škole zatím vůbec nevím, rád s taťkou
opravuju i motorky a kromě výtvarky mě baví i sport (judo, hasiči).
Maminka: Vojta je docela všestranně nadaný, jde mu to i ve
škole, takže bude velké rozhodování, jakým směrem se po základní škole vydat.
A chtěl bys ještě něco dodat?
Do soutěže se můžou přihlásit i běžné školy a jednotlivci,
tak bych si přál, abychom i u nás ve škole mohli více kreativně tvořit a jezdit
např. do muzeí apod., aby tam i ostatní děti mohly čerpat inspiraci pro vlastní
tvorbu.
Moc děkuji za rozhovor a Vojtovi přeju, ať ho tvoření dál
baví, ať už se mu bude věnovat profesionálně, nebo mu zůstane jen koníčkem.
A na závěr děkuji také učiteli ZŠ s MŠ Tlučná Michalu
Fronkovi, který na Vojtův úspěch upozornil a umožnil tak vznik tohoto
rozhovoru.
Michala Mathauserová
Žádné komentáře:
Okomentovat