pondělí 8. listopadu 2021

Třídní sraz, nebo školní výlet?


Na třídním srazu školního ročníku 1972 jsme se setkaly obě třídy současně – 9. A paní učitelky Jaroslavy Smolkové a 9. B paní učitelky Hany Bittenglové.

Každý zná třídní srazy z vlastní zkušenosti. Je to obvykle sešlost v hospodě u večeře, piva, vína a velkého chaotického povídání o tom, co a jak dnes kdo dělá, jak si kdo žije a jak se rozrostla jeho/její rodina. Po takovém srazu si většinou další den moc nepamatujeme. Informací je příliš mnoho.

Proto jsme uvítali nový návrh našeho kamaráda a spolužáka Jaroslava Duspivy, kterému tímto chceme také poděkovat za to, že se již od roku 2006 stará o naše „školní výlety“, které vystřídaly tradiční posezení.

Jarda obvykle vybírá trasu, zařizuje autobus či mikrobus (dle potřeby) a domluví ubytování.

V předchozích letech jsme jakožto stále ještě pracovně aktivní jezdívali o víkendech. Letos, poprvé v pozici důchodců, jsme mohli jet od středy do čtvrtka.

Za těch mnoho výletů, které už jsme podnikli, se naše řady, bohužel, ztenčily. Moc vzpomínáme na Zdeňka Gabrielů, který nám často okořenil výlety svým typickým humorem. Stejně tak myslíme na Josífka Dufků, který nás opustil nečekaně letos, ale stále budeme vzpomínat na jeho obalené marinované řízky, které nám rozdával po zdolání hradu Gutštejn.

Mnoho spolužáků i spolužaček již v Tlučné nebydlí, ale na školní výlet přijedou i z Kaznějova, Švihova, od Tachova, z Příbrami či z Plzně a jejího okolí.

Na výletech nás vždy čekaly návštěvy zajímavých míst. Hrady, zámky, kostely, muzea, exkurze do malých pivovarů, proletěli jsme se nad Plasy letadlem, poznali jsme krásy Šumavy a vychutnali si další zážitky, včetně odpočinku v různých hotelech s večeří a snídaní. Vždy jsme si užili krásné 2 dny na místech, kam by si člověk sám nevyjel.

Pro ilustraci – letos byl sraz 8. 9. u naší bývalé velké budovy školy.

Odjezd v 8 hodin na místní hřbitov – zapálit svíčky a vzpomenout na spolužáky, kteří s námi již nemohou jet. Od hřbitova bylo první zastavení ve Zbirohu. Tam se konala rozsáhlá výstava požární techniky, od koňských povozů po moderní techniku (vrtulníky, letadla, vznášedla…). Sbírka byla sestavena ze zapůjčených exponátů z koutů celé republiky. Figuríny v hasičských oblecích představovaly požárníky v akci. Byly fantasticky naaranžované nejen při vyprošťování lidí z havarovaných aut, či při chemickém ohrožení.

Odtud jsme pokračovali dobýt hrad Šternberk. Už jen výstup k hradu nás dostal v našem věku do nálady, ačkoliv někteří raději zůstali v podhradí a nepřeceňovali své síly. Prohlídka za tu námahu stála. Byla velice poutavá zejména díky historkám majitelů hradu.

A hurá na oběd! Ten se trochu protáhl, a tak už se po nás začali shánět majitelé hotelu U Císaře v Mirošovicích. Tam jsme se ubytovali, povečeřeli a někteří jsme se vydali na prohlídku okolí, aby nám vytrávilo. Pěkné a čisté pokoje byly po 3, 4 i 5 lůžkách. Ráno po bohaté snídani jsme vyrazili směr Hořovice, kde jsme měli v plánu prohlídku místního zámku. Vzhledem k brzkému příjezdu jsme strávili čekání povídáním v zámeckém parku. Počasí nám jako vždy přálo a hodinová prohlídka zámku byla dalším krásným společným zážitkem. A zase nastal čas na společný oběd a zhodnocení výletu.

Do Tlučné nás dovezl mikrobus po 14. hodině k restauraci Na Schůdkách, kde jsme všichni zakončili náš výlet ještě společnou kávičkou, sladkým dezertem anebo pivem.

Na školních výletech vzpomínáme na naše dřívější učitele, jako na Jaroslavu Smolkovou, Hanu Bittenglovou, Jiřího Pittra, Jiřího Tenka, Zdeňka Maxu a další, coby náš dozor, který již v našem věku nepotřebujeme.

Zážitky z těchto výletů nám zůstanou: Gutštejn, Mariánské Lázně, Sycherák, Domažlice, pivovar Kout, Manětín, Mariánská Týnice, Plasy, Františkovy Lázně, Cheb, Lázně Kynžvart, Klatovy, Špičák, Praha, Nepomuk, Lnáře, Hluboká, Třeboň, Blatná, Rabí, Sušice, Srní, Starý Plzenec, Kozel, Plánice, Zbiroh, Hrad Šternberk, Hořovice.

Dana Krocová a Regina Mayerová

Žádné komentáře: