Každý
zná třídní srazy z vlastní zkušenosti. Je to obvykle sešlost v hospodě u
večeře, piva, vína a velkého chaotického povídání o tom, co a jak dnes kdo
dělá, jak si kdo žije a jak se rozrostla jeho/její rodina. Po takovém srazu si
většinou další den moc nepamatujeme. Informací je příliš mnoho.
Proto
jsme uvítali nový návrh našeho kamaráda a spolužáka Jaroslava Duspivy, kterému
tímto chceme také poděkovat za to, že se již od roku 2006 stará o naše „školní
výlety“, které vystřídaly tradiční posezení.
Jarda
obvykle vybírá trasu, zařizuje autobus či mikrobus (dle potřeby) a domluví
ubytování.
V předchozích
letech jsme jakožto stále ještě pracovně aktivní jezdívali o víkendech. Letos,
poprvé v pozici důchodců, jsme mohli jet od středy do čtvrtka.
Za
těch mnoho výletů, které už jsme podnikli, se naše řady, bohužel, ztenčily. Moc
vzpomínáme na Zdeňka Gabrielů, který nám často okořenil výlety svým typickým
humorem. Stejně tak myslíme na Josífka Dufků, který nás opustil nečekaně letos,
ale stále budeme vzpomínat na jeho obalené marinované řízky, které nám rozdával
po zdolání hradu Gutštejn.
Mnoho
spolužáků i spolužaček již v Tlučné nebydlí, ale na školní výlet přijedou i z
Kaznějova, Švihova, od Tachova, z Příbrami či z Plzně a jejího okolí.
Na
výletech nás vždy čekaly návštěvy zajímavých míst. Hrady, zámky, kostely,
muzea, exkurze do malých pivovarů, proletěli jsme se nad Plasy letadlem,
poznali jsme krásy Šumavy a vychutnali si další zážitky, včetně odpočinku v
různých hotelech s večeří a snídaní. Vždy jsme si užili krásné 2 dny na
místech, kam by si člověk sám nevyjel.
Pro
ilustraci – letos byl sraz 8. 9. u naší bývalé velké budovy školy.
Odjezd
v 8 hodin na místní hřbitov – zapálit svíčky a vzpomenout na spolužáky, kteří s
námi již nemohou jet. Od hřbitova bylo první zastavení ve Zbirohu. Tam se
konala rozsáhlá výstava požární techniky, od koňských povozů po moderní
techniku (vrtulníky, letadla, vznášedla…). Sbírka byla sestavena ze zapůjčených
exponátů z koutů celé republiky. Figuríny v hasičských oblecích
představovaly požárníky v akci. Byly fantasticky naaranžované nejen při vyprošťování
lidí z havarovaných aut, či při chemickém ohrožení.
Odtud
jsme pokračovali dobýt hrad Šternberk. Už jen výstup k hradu nás dostal v našem
věku do nálady, ačkoliv někteří raději zůstali v podhradí a nepřeceňovali
své síly. Prohlídka za tu námahu stála. Byla velice poutavá zejména díky
historkám majitelů hradu.
A
hurá na oběd! Ten se trochu protáhl, a tak už se po nás začali shánět majitelé
hotelu U Císaře v Mirošovicích. Tam jsme se ubytovali, povečeřeli a někteří
jsme se vydali na prohlídku okolí, aby nám vytrávilo. Pěkné a čisté pokoje byly
po 3, 4 i 5 lůžkách. Ráno po bohaté snídani jsme vyrazili směr Hořovice, kde
jsme měli v plánu prohlídku místního zámku. Vzhledem k brzkému
příjezdu jsme strávili čekání povídáním v zámeckém parku. Počasí nám jako vždy
přálo a hodinová prohlídka zámku byla dalším krásným společným zážitkem. A zase
nastal čas na společný oběd a zhodnocení výletu.
Do
Tlučné nás dovezl mikrobus po 14. hodině k restauraci Na Schůdkách, kde jsme všichni
zakončili náš výlet ještě společnou kávičkou, sladkým dezertem anebo pivem.
Na školních výletech vzpomínáme na naše dřívější učitele, jako na Jaroslavu Smolkovou, Hanu Bittenglovou, Jiřího Pittra, Jiřího Tenka, Zdeňka Maxu a další, coby náš dozor, který již v našem věku nepotřebujeme.
Zážitky
z těchto výletů nám zůstanou: Gutštejn, Mariánské Lázně, Sycherák, Domažlice,
pivovar Kout, Manětín, Mariánská Týnice, Plasy, Františkovy Lázně, Cheb, Lázně
Kynžvart, Klatovy, Špičák, Praha, Nepomuk, Lnáře, Hluboká, Třeboň, Blatná,
Rabí, Sušice, Srní, Starý Plzenec, Kozel, Plánice, Zbiroh, Hrad Šternberk,
Hořovice.
Dana
Krocová a Regina Mayerová
Žádné komentáře:
Okomentovat