Ježíšek nadělil hasičům v Tlučné o trochu dřív

Převzato z webu Krimi- Plzeň

         Tuto sobotu s úderem 13. hodiny upozornila slavnostní fanfára všechny přítomné hosty, že nadchází ten dlouho očekávaný okamžik zahájení slavnostního ceremoniálu u příležitosti předání nové hasičské techniky tlučenským hasičům.

Pověst o krokodýlovi

Nejdřív byl v katastru dnešní střediskové obce jenom les, ve kterém se proháněla divá zvěř, dementní poustevník a zbloudilý šlechtic Matěj Harant z Polžic a Bezdružic, protože mu zcela scházel orientační smysl. Což je jasné i z toho, že se nemohl rozhodnout, odkud že to vlastně je. Když se jednoho dne zmíněný Matěj z lesa přeci jen vymotal, řekl si, že je tady vlastně docela hezky. A postavil tu tvrz, protože na regulérní hrad neměl peníze. Sehnat lidi na stavbu tvrze se mu ještě horko těžko podařilo - musel dokonce zaměstnat i toho poustevníka, aby míchal maltu - ale s hradem by se mu nikdo neprasil, tak drsná země to tehdy byla. Jakmile byla tvrz hotová, nechal lesem vyklučit cestu, aby se k němu dostali kolegové šlechticové na návštěvu, to se tenkrát tak dělalo, že se lidé navštěvovali, protože SMSky ještě nikdo nevynalezl, a aby se při těch návštěvách nenudili, nechal na kraji lesa zbudovat velký rybník, nasadil do něj kapry jako telata a začal dělat machry. Jednoho dne jel kolem chasník Špachman, zabušil na vrata a optal se milého Matěje, jestli by mu nevadilo, kdyby si někde tady poblíž on, Špachman, zbudoval hospodu, když už tady má Matěj takovou pěknou tvrz a cestu, po které mu dokonce jezdí i kupci.

85. narozeniny Slavoje Havlíčka

Dne 3. 11. 2014 oslavil významné životní jubileum 85 let Slavoj Havlíček, bývalý prvoligový brankář Teplic, kde prožil svá nejlepší fotbalová léta. Působil i v pražské Bohemce,  v jejíchž barvách zavítal i na africký kontinent. Po skončení bohaté aktivní kariéry se dal na velice úspěšnou dráhu trenéra.  Například neznámé mužstvo Hrdlovky vytáhl až do 2. ligy. V Roce 1978 se stal trenérem u tlučenského „A“mužstva a pod jeho vedením hrál tento celek i nejvyšší krajskou soutěž. Práci trenéra vykonával řadu sezón. Zapsal se tak mezi výrazné osobnosti tlučenské kopané. Nejenom kulatý nesmysl, ale i dění v obci jej nenechávalo chladným. V jednom šiku po boku svých svěřenců pomáhali budovat v rámci tehdejší akce „Z“ infrastrukturu obce, když odpracovali stovky brigádnických hodin na výstavbě tělocvičny, domu s pečovatelskou službou a řadě dalších. To vše by nezvládl bez pomoci, podpory a pochopení rodiny. Tož tedy všechno nejlepší, do dalších let hlavně pevné zdraví a životní pohodu.

Betlémské světlo

Skauti ze střediska Krokodýl Vás zvou

na Štědrý den 24. prosince od 14. 00 – do 15.00 hod. 

do tlučenské kapličky. 

Odsud si můžete odnést Betlémské světlo, které je symbolem míru, přátelství a pokoje. Přichází z Betléma, doputovalo přes Vídeň, Brno až k Vám. 

Přijďte si pro hřejivý symbol Vánoc i Vy

Střediskovka Shuriken

Čas utekl rychle jako voda, a tak v sobotu 15. 11. 2014 přišla ta správná chvíle pokračovat v příběhu mladého samuraje Katsura. Stejně jako v předešlé etapě i tato začínala legendou, která navazovala přesně tam, kde skončila. Katsuro společně s mistrem Hayatem vyrazili do města, aby nakoupili zásoby nějakých pochutin, které by jim zpestřily jídelníček. 

Prodírali se davem, když vtom Katsuro zahlédl znak únosců. Bezhlavě se vrhl přímo do skupinky ozbrojenců, díky čemuž začala bitva mezi Katsurem a několika ozbrojenci. Mistr Hayato mu samozřejmě přispěchal na pomoc. Katsuro s mistrem si k sobě stoupli zády a bili se jako lvi. Hayato si začal uvědomovat, že mu docházejí síly, a tak velitel ozbrojenců zavelel zaútočit právě na něj. Převaha vojáků byla jednoznačná a oddělila od sebe oba naše hrdiny. Katsuro, který byl zahnán do vedlejší uličky, přesto viděl, že jeho mistr velice rychle ztrácí síly a nakonec také, jak mu prokláli hruď. Katsuro pochopil, že nejde jen o rvačku, ale o holý život. Sáhl proto do pouzdra na opasku a vytáhl vrhací hvězdice, takzvané shurikeny, které mu zachránily život. V duchu shurikenu a bitvy Katsura s ozbrojenci se nesla celá středisková akce. 

Nejdříve jsme se společně přesunuli do lesa ke studánce, kde jsme vybudovali pevnost, která se později pomocí shurikenů dobíjela i bránila. Shurikeny jsme si vytvořili z ponožek, takže jsme se nemuseli bát žádných zranění a mohli si vesele hrát. Ve dvou týmech jsme si ještě vyzkoušeli, jaké je krást si klobouky z území plného samurajů právě se shurikeny a také finální velkou bitvu do posledního žijícího člena týmu. A jak to všechno dopadlo? No samozřejmě suprově a všechny výsledky budou, stejně jako ty z předešlé etapy, viset v klubovně na nástěnce. Na závěr jen mohu říct, že se budu těšit, až se zase potkáme na další části Katsurovy cesty. 

Jakub Zahrádka - Kubička