Přelom sezon v Tanečním kroužku TJ Tlučná

Jedna taneční sezona skončila…

O medailových úspěších našich 3 choreografií s názvy: MÁME ZDRAVÉ ZOUBKY, RIVALS a BLACK MIRROR jsme psali v minulých číslech Tlučenského zpravodaje. Jen pro shrnutí – z taneční sezony 2022–2023 naše děti do Tlučné přivezly 25 ks medailí. Také jsme se zúčastnili krásné přehlídky pohybových skladeb, kterou organizuje Plzeňská krajská asociace Sport pro všechny.

Další akce, která proběhla v červnu, bylo naše tradiční víkendové soustředění. Víkendovou akci si nenechá nikdo ujít, děti se na tohle přespávání moc těší. Je pro ně připraven pěkný program od rána až do večera. Tančíme, soutěžíme, hrajeme hry, také na chvilku opustíme přehřátou tělocvičnu a jdeme na procházku. Letos naším tanečním hostem byla Simča, která pro děti připravila hodiny street dance. Na obědy chodíme do místní restaurace Na Schůdkách, tímto chci poděkovat personálu i majiteli za vstřícné a ochotné jednání. O snídaně, svačinky a večeře se nám vždy postará sehraná kuchařská dvojice maminek. I jim patří velké díky.

Na konci června pak přišel opravdový závěr – poslední trénink a rozdání odměn. Děti dostaly praktické sportovní batohy s logem našeho kroužku a krásnou velkou zlatou medaili, aby jim připomínala jejich úspěchy. A pak už hurá na prázdniny.

…a rozjíždíme další sezonu 2023–2024

Blížící se konec prázdnin pro taneční kroužek každý rok znamená, že se chystá na letní soustřední. Letošní ročník soustředění byl jubilejní, na Přimdě jsme se sešli již podesáté.

Do sportovního areálu jsme opět zavítali společně s tlučenskými florbalisty. Z Tlučné jsme vyrazili dvěma autobusy v pátek v odpoledních hodinách. Děti zamávaly rodičům a jely si užít posledních pár dní prázdnin. Na Přimdě nás přivítal déšť a ten nás bohužel kromě jednoho dne neopustil celý pobyt. Nedalo se tedy moc chodit ven na různé hry, ale to nám nevadilo, protože jsme vše přizpůsobili a hry přesunuli do velkých prostor areálu. Taneční tréninky probíhaly ve dvou tanečních sálech, kde jsme se zapotili při trénincích nových choreografií a svá těla pořádně unavili při posilování. Také jsme cvičili na bosu, na stepech, svoji kondičku jsme si utužili na trampolínách a na spinningu. S tréninky nám pomohla Anežka, která tancuje v plzeňském klubu.

Dny na soustředění si užíváme i jinými aktivitami. Naše děvčata společně s mladšími florbalisty byla rozdělena do pěti družstev. Tato družstva musela být sehraná nejen v aktivních sportovních úkolech, ale musela se sladit i v klidných logických hrách. Soutěže byly poslední den vyhodnoceny a všechny děti obdržely za své fantastické výkony věcné ceny. Užili jsme si tradiční návštěvu místního bazénu. Děvčata si poměřila síly v plavání na čas a některé plavecké styly byly opravdu zajímavé.

Další zajímavou aktivitu pro všechny děti, a že jich nebylo málo, připravily trenérky z florbalu. Byl to orientační běh s plněním úkolů. 60 dětí bylo rozděleno do skupinek, byla jim dána mapa, kde podle souřadnic musely najít všechna stanoviště, splnit daný úkol a v časovém limitu se vrátit zpět. Všechny děti to zvládly, některá skupinka lépe, jiná hůře, všichni nemůžou být první. V této náročné soutěži děti dostaly ceny dle výsledků a nikdo neodešel s prázdnou.

Co nám jedině letos nevyšlo? Právě kvůli počasí jsme si nemohli vyšlápnout na hrad Přimda a udělat tradiční fotku, která nám bude chybět do sbírky.

Pět dní uteklo jako voda a my jsme se museli s Přimdou zase na rok rozloučit. Právě soustředěním jsme zahájili novou taneční sezonu 2023–2024, která bude mít také jedno výročí – 20 let od založení tanečního kroužku v Tlučné.

Je tu září a s ním rozjezd, který nám bohužel drobet drhne, jelikož nemáme trenérku Danielu, která nám odešla studovat na VŠ do Prahy a z časových důvodů s trénováním skončila i trenérka Péťa.

I přesto, že se tréninků ujala Kája s Gabčou, hledáme stále ještě slečnu, maminku, prostě někoho, kdo by se zapojil do trénování starší kategorie. Bohužel i moje pracovní vytížení se někdy nedá s tréninky skloubit. Proto prosím za naše šikovné děti, ať k nim přibude šikovná trenérka!

Přejeme všem krásné sluníčkem prohřáté dny.

Miluše Petráková, Daniela Karpíšková, Petra Krapf, Martina Hrehová

 

V Tlučné bydlí držitel Lidické růže

Tentokrát jsem se potkala u příjemného rozhovoru s Vojtou Longauerem a společně s jeho maminkou jsme si povídali o tom, jaké významné umělecké ocenění se Vojtovi podařilo v letošním roce získat.

Můžeš se krátce představit?

Jmenuju se Vojtěch Longauer, je mi 12 let a jsem žákem 7. třídy na ZŠ s MŠ Tlučná.

Kdy ses začal věnovat výtvarné tvorbě?

Jako malý jsem začal chodit na kroužek keramiky tady v Tlučné, ale výtvory bohužel dost často nevydržely vypálení v peci. Tvoření mě ale hodně bavilo, a tak jsme hledali, kde jinde bych se mu mohl věnovat. Vybrali jsme ZUŠ Terezie Brzkové, kam už přibližně 5 let chodím na prostorovou tvorbu. Na hodině nás bývá 4–6 dětí, scházíme se jednou týdně na 2,5 hodiny. Tvoříme z keramické hlíny, ale i pletiva, sádry, teď budu třeba zkoušet pracovat i s cínem.

Povedlo se ti získat významné ocenění v 51. ročníku soutěže Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice 2023, jak ses o soutěži dozvěděl?

Do soutěže mě přihlásil pan učitel Jakub Vainar ze ZUŠ, původně jsme uvažovali už o 50. ročníku, ale práce na soše trvaly déle a nestihli jsme ho.

A tím jsme se dostali k oceněné soše. Co symbolizuje, co tě při tvorbě inspirovalo a jak jsi ji vyráběl?

Sochu jsme pojmenovali Poslech hudby, protože tématem 51. ročníku výstavy byl Tanec. Pan učitel mi ukazoval různé fotky minimalistických děl, to mě inspirovalo a v hlavě se mi zrodila představa. Vytvořil jsem si formu z pletiva, kterou jsem potom postupně omotával gázou a nakonec ji obalil sádrou. Noha i hlava sochy dlouho praskala a náročné bylo i dlouhé hoblování do výsledné hladkosti. Na závěr jsem ji ještě nabarvil bílou barvou.

Jak dlouho jsi na ní pracoval a bavilo tě to celou dobu?

Byla to pro mě první opravdu velká socha a pracoval jsem na ní na každé hodině více než 2 měsíce. V průběhu už jsem byl možná malinko otrávený z toho, že se věnuju jen jedné věci takovou dobu, ale jak jsem se blížil do finále, znovu jsem našel motivaci. Pan učitel mi celou dobu dával cenné rady a pomáhal, ale většinu práce jsem si udělal sám, včetně výroby dřevěného soklu, který jsem opálil plynovým hořákem a pak nalakoval.

Co následovalo po přihlášení do soutěže?

Po přihlášení se socha odvezla na místo k hodnocení. Ani jsem nepočítal s tím, že by se mi mohlo zadařit. O to víc jsem byl překvapený, když mi v květnu přišel dopis, že jsem se stal držitelem medaile Lidická růže a pozvánka na předání cen a zároveň zahájení výstavy.

Maminka: My jsme ani netušili, jak významné ocenění to je a že ho dostane opravdu jen pár desítek nejlepších děl, to až pan učitel ze ZUŠ nám řekl, jak velkého úspěchu vlastně Vojta dosáhl. Socha se navíc musela hodně líbit, protože v katalogu výstavy byla hned na 1. straně a v letošních propagačních materiálech k soutěži je také.

Pár informací o soutěži: Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice byla založena v roce 1967 k uctění památky dětských obětí z české obce Lidice a všech dalších dětí, které zahynuly ve válečných konfliktech. V roce 1973 se z ní stala soutěž mezinárodní. Výstava má každý rok dané téma, letos to byl již zmíněný TANEC. Do 51. ročníku se přihlásilo celkem 16 416 prací z 83 zemí světa. Oceněno bylo 1 354 prací – bylo rozdáno 124 individuálních medailí Lidická růže – nejvyšších ocenění výstavy (z toho 62 pro ČR), 2 medaile za kolektivní práci dětí, 59 medailí školám za kolekce prací a 1 169 čestných uznání.

Jak probíhalo vyhlášení?

Vyhlášení se konalo 1. června v zahradě Lidické galerie. Stáli jsme na pódiu a gratulovali nám zástupci Unesco, českých ministerstev i členové zahraničních delegací. Vyhlášení trvalo přibližně hodinu a půl a kromě medaile Lidická růže jsem dostal ještě diplom a obraz své sochy. Pak nás čekal společný oběd a po vyhlášení byla slavnostně zahájena samotná výstava, kterou jsme si s téměř celou rodinou prošli. Výstava probíhá až do 31. 1. 2024 a určitě stojí za návštěvu, stejně jako samotné Lidice. (Díla jsou k vidění i na webových stránkách: mdvv-lidice.cz).

Co se bude dít se sochou po výstavě?

Po konci výstavy vyrazí ještě na další výstavu do Polska a do Lidic se vrátí v květnu. Pak se dostane zpátky do ZUŠky, ale jestli si ji budu moct vzít nebo zůstane tam, stejně jako většina ostatních prací, zatím nevím.

Zúčastníš se soutěže i příští rok?

Chtěl bych, tématem bude pravděpodobně pošta, se ZUŠ jedeme do Vyššího Brodu na exkurzi do Poštovního muzea načerpat inspiraci.

Máš nadání po někom z rodiny?

Maminka: Upřímně nevíme, kde Vojta talent podědil, nikdo z nás nemaluje ani jinak netvoří, ale všechny 3 děti určitý umělecký talent mají, např. dcera maluje.

Ovlivnilo tě ocenění nějak, uvažuješ o uměleckém směru studia apod.?

Začal jsem tvořit i další velké sochy, například teď dělám pejska na zahradu. A po základní škole zatím vůbec nevím, rád s taťkou opravuju i motorky a kromě výtvarky mě baví i sport (judo, hasiči).

Maminka: Vojta je docela všestranně nadaný, jde mu to i ve škole, takže bude velké rozhodování, jakým směrem se po základní škole vydat.

A chtěl bys ještě něco dodat?

Do soutěže se můžou přihlásit i běžné školy a jednotlivci, tak bych si přál, abychom i u nás ve škole mohli více kreativně tvořit a jezdit např. do muzeí apod., aby tam i ostatní děti mohly čerpat inspiraci pro vlastní tvorbu.

Moc děkuji za rozhovor a Vojtovi přeju, ať ho tvoření dál baví, ať už se mu bude věnovat profesionálně, nebo mu zůstane jen koníčkem.

A na závěr děkuji také učiteli ZŠ s MŠ Tlučná Michalu Fronkovi, který na Vojtův úspěch upozornil a umožnil tak vznik tohoto rozhovoru.

Michala Mathauserová

Startuje nová florbalová sezona

Florbal v Tlučné se pilně připravuje na novou sezonu, a to jako každý rok společně s Tanečním kroužkem TJ Tlučná na soustředění, které se konalo na Přimdě. Letošní soustředění se bohužel neslo v duchu špatného počasí, ale možnosti areálu a jeho vnitřní sportoviště nám poskytly dostatek možností k tréninku pro posun našich svěřenců.

Náš klub prošel částečnou generační proměnou, a to hlavně v mladších kategoriích, kde nastoupily nové trenérky Milena Lendelová a Kristýna Benešová. Do nové role jim přejeme mnoho úspěchů, pevné nervy a hodně nových hráčů.

V letošním ročníku florbalových soutěží budeme hrát soutěž elévů pod vedením již zmíněných trenérek a mladších žáků, které povede Nikola Gorinová a Miroslav Urban s asistentem Pavlem Hromádkou. V ostatních kategoriích nás čeká opět spolupráce s Gorilami Plzeň, hlavně co se týče přihlášení soutěží a mimoligových turnajů.

Stále také probíhá nábor nových členů, takže neváhejte a přijďte se podívat na trénink.

Radek Šedivý

Hasiči zasahovali ve škole

Nastal předposlední den školy a my jsme se stejně jako tři předcházející dny neučili. V plánu bylo hrát hry a později jít se vykoupat na koupaliště. Rozdali jsme si rozvrhy a domluvili se, jak bude vše v dalším roce probíhat.

Hned poté, co jsme si vše ujasnili, se ozvala výstražná siréna a byl slyšet rozhlas, ze kterého k nám mluvil pan ředitel. Vyzýval nás a pedagogický sbor k rychlému opuštění školy. Paní učitelka promptně zareagovala a odvedla nás všechny v pořádku ven.

Za chvilku přijely dvě hasičské cisterny a my jsme ze vzniklé situace poznali, že je to jen cvičení. Hasiči pracovali v pomalejším tempu, abychom mohli alespoň trochu vidět a zkusit si, jak by to asi vypadalo, kdyby někdy k opravdovému poplachu došlo. Následně se vydali s hadicemi do budovy školy, která byla právě pro tento účel zakouřena. Zasahovali s dýchacími přístroji a samozřejmě v nehořlavých oblecích.

Sice to vypadalo, že jsme všichni zachráněni, ale opak byl pravdou. Chyběl chlapec na vozíčku a jeho asistentka. Trpělivě čekali ve své třídě na záchranu. Hasiči vozíčkáře opatrně snesli po schodech a paní asistentku přivedli s ním.

Po zhodnocení celé akce jsme byli pochváleni od pana ředitele za pěkný čas při opuštění školy. Dokonce i velitel SDH Tlučná nás pochválil, a to už je co říct.

Následovala beseda o nebezpečí způsobeném ohněm. Poté jsme si mohli prohlédnout hasičskou techniku, vyzkoušet si, jak se hasí z vysokotlaké proudnice, a ti odvážnější mohli vylézt na střechu cisterny.

Na závěr si pan učitel i paní asistentka vyzkoušeli hašení zapáleného ohně práškovým hasicím přístrojem.

Markéta Špachmannová ml.

Další školní výlet

Jsme bývalí žáci základní školy v Tlučné, školní docházku jsme ukončili v roce 1972. Od té doby jsme se několikrát sešly obě třídy 9. A a 9. B na třídním srazu. Několik se nás schází vícekrát do roka v restauraci Na Schůdkách – popovídat, zavzpomínat, ale hlavně se domluvit na další „školní výlet”. Do předloňského roku byla cesta autobusem nebo mikrobusem a na dva dny, ale protože se nám to zdálo krátké, loni a letos byl pobyt prodloužen na tři dny a vlakem. Mimochodem, vlaková doprava nás nikdy nezklame. Připraví nám překvapení v podobě hodinového zpoždění nebo zrušení spoje a tak podobně. V tom případě máme honičku najít náhradní dopravu, abychom se vůbec dostali domů. Vloni jsme takhle podnikli cestu do lázní Luhačovice. Je to moc hezké město s nádhernými parky. Ubytování bylo krásné s výhledem na Luhačovickou přehradu. Ochutnali jsme vincentku, jeden z deseti pramenů.

Letošní již sedmnáctý výlet byl pestrý. Cesta vedla přes Prahu do Děčína. Ubytování v luxusním hotelu Kocanda se snídaní se nám líbilo. Mile nás překvapili řidiči městské dopravy, byli ochotní, usměvaví a poradili, jak zvládnout cestu tam, kam jsme potřebovali. Jeden dokonce na zastávce opustil volant a přišel nás upozornit, že nemá zastávku tam, kde byl náš hotel. Ale my se chtěli dostat k zámku, takže jsme vystupovali dříve. Zámek stojí vysoko na skále nad Labem, odkud je krásný rozhled na Děčín. Druhý den byla plavba po Labi až do Drážďan. No, něco úžasného. V ceně jsme měli oběd, ochutnávku vín a večeři. Celou cestou nás provázel hlas milé průvodkyně, která s námi prošla historickou část Drážďan. Bohužel dost v rychlosti, neboť jsme plavbou nabrali zpoždění. I přesto naše skupina stačila koupit v Drážďanech našemu hlavnímu vedoucímu zájezdu, organizátorovi, který všechno, co se týká výletu, obstará, zařídí a zajistí, Jardovi Duspivovi něco na památku.

Na každém výletu se nesmírně nasmějeme, vzpomínáme na minulé výlety i na ty, které jsme prožili jako žáci s našimi třídními učitelkami Jaroslavou Smolkovou a Hanou Bittenglovou.

Škoda jen, že nás jezdí méně a méně. Někteří již mezi námi nejsou, jiní ze zdravotních důvodů.

Už teď se těšíme na příští rok.

Dana Krocová