Seriál o hornictví - VI. díl - pokračování

Co zažívali nováčci mezi havíři (začátek příběhu zde)

Když uplynula hodina, nechal nováček práce a podle instrukce začal s indikací. Větérka po úderu do levého lokte skutečně zhasla a nováček, dechu popadaje, bezpečákovi ohlásil, že tu indikoval a zjistil výbušný plyn. Bezpečák mu řekl: „Děkuju ti, zatím nedělej nic, počkej tam na mě, já přijdu se svým přístrojem.“

Tak se stalo. Ale ať bezpečák, dostavivší se během půl hodiny na pracoviště, měřil, jak měřil, žádný výbušný plyn nenaměřil. Téměř zařval: „Kterej blbec tě to učil?“ „Támhle Ota,“ bez váhání vyhrkl nováček a bezpečákovi předvedl Otův návod, jak zjistit přítomnost výbušných plynů. Pak už jen pozoroval hromobití, když bezpečák doběhl na předek.

Po odchodu bezpečáka Ota s klidným úsměvem a se souhlasným chechotem ostatních členů party dodal: „Tak přece jsem ho donutil zvednout zadek ze židle v kanceláři.“ Nato se otočil na nováčka se slovy: „A ty, kamaráde, promiň, že jsem z tebe nevědomky udělal blbce, ale bylo to v zájmu srandy. Teď pojď a já ti ukážu, jak se s tou větérkou ty plyny opravdu hledají.

Takové kanadské žertíky se vymýšlí nejen vůči nováčkům, ale třeba i vůči přemoudřelým technikům, jakož i mezi kmenovými havíři navzájem. Někdy však, i při takové namáhavé a někdy i nebezpečné práci, se něco k smíchu stane samo.

Při svém dalším psaní se podržím těch humornějších příhod, pokud ještě budete mít chuť mě číst.

Zatím i já všem svým věrným čtenářům přeji pevné zdraví a vůbec vše nejlepší do nového roku 2020.

Příště čekejte příběh „Dřevo jen pro naši partu“.

Václav Veber

Školní florbalové úspěchy

Není mnoho sportů, ve kterých bychom mohli porovnat své síly s ostatními základními školami. Pravidelně se ale účastníme meziškolních turnajů ve florbalu. I letos jsme postavili 3 týmy – dívky (8. + 9. třída) a hochy (6. + 7. třída, 8. + 9. třída).

Mladší kluci sehráli okresní kolo dne 5. listopadu 2019 na Základní škole v Horní Bříze. Na tomto turnaji skončili těsně pod stupni vítězů na krásném 4. místě.

Z důvodu velkého počtu přihlášených družstev se starší hoši museli do okresního kola probojovat přes kolo okrskové. Tohoto turnaje se účastnilo 11 týmů a naši borci vybojovali zlato. Okresní kolo se konalo v Kožlanech 19. listopadu. Po napínavých soubojích nakonec skončili třetí a přivezli si bronzové medaile.

Nejdále postoupily dívky. Okresní kolo v Horní Bříze zvládly na výbornou a zajistily si postup do krajského kola. To se konalo 29. listopadu v hale Lokomotiva Plzeň. I zde potvrdily svoji formu a ve velké konkurenci obsadily 3. místo.

Chtěli bychom touto cestou poděkovat všem žákyním a žákům, kteří naši školu tak úspěšně reprezentovali, a nesmím zapomenout poděkovat trenérům florbalu TJ Tlučná, kteří se obětavě několikrát týdně dětem věnují.

Markéta Kunstová

Vlčata vyráběla krmítka pro ptáčky

Několik schůzek jsme se v mysliveckém kroužku věnovali ruční práci. Každé z vlčat si vyrobilo krmítko pro ptáčky. Svůj výrobek si odnesou domů a mohou ptáčky přikrmovat celou zimu. Jelikož do krmítka patří nějaké to krmení, tak od nás pro začátek dostanou sáček slunečnice.

Myslivecký spolek a kroužek vám přeje příjemné prožití vánočních svátků a hodně zdravíčka v novém roce 2020.

Lesu a přírodě zdar.

Luboš Hauer

foto: Dagmar Hauerová

Horníci šli po stopách dobývání uhlí na Radnicku

Hornický spolek Tlučná si vyrazil do Radnického uhelného revíru na prohlídku naučné stezky o dobývání uhlí v okolí Chomle a Vejvanova. Výletu se zúčastnilo 11 členů.

V obci Chomle jsme zaparkovali a od informační cedule č. 1 vykročili směr bývalý důl Ferdinand v Chomli, kde jsou ještě patrné zbytky odvalu. U druhé informační tabule jsme si na plánu prohlédli rozmístění dolů v této lokalitě a naše další cesta vedla k dolu Pokrok, který byl vyhlouben v 50. letech a uzavřen v letech sedmdesátých. Do objektu tohoto dolu je vstup zakázán, ale po dohodě se zaměstnancem, který tam právě pobýval, jsme došli k uzavřené těžní jámě. Kousek od dolu Pokrok je pomník připomínající důlní katastrofu v dole Ferdinand, kde při průvalu vody zemřelo 14 horníků.

Odtud se po silnici dojde do obce Vejvanov. Zde stával Císařský důl a kousek od něj pece na výrobu kyseliny sírové v tzv. retortách, což byly hliněné nádoby, jejichž zbytky lze v okolních křovinách najít. Předposledním zastavením bylo místo, kde se nacházela původně dědičná stoka nebo štola, která odváděla vody z okolních dolů. O její poloze se v současnosti vedou dohady. Poslední informační tabule nás seznámila s dolem Pistorius.

Po přejezdu do Vranovic jsme si prohlédli amfiteátr budovaný firmou ZUD na místě bývalého povrchového dolu. Dalším přejezdem jsme se dostali do Břas, lokality Bašta, kde je v zastřešeném objektu vidět výchoz čenouhelné sloje. V době, kdy se zde dobývalo černé uhlí povrchově, se jednalo o evropský unikát. Tímto naše celodenní putování skončilo. Celou akci připravili Václav Straka a Josef Vostárek, horničtí nadšenci ze Zbůchu.

Antonín Cubera

Celou fotogalerii najdete tady.

foto: Marie Cuberová

Návštěva GEO-centra a zapojení mladších žáků

Další setkání s naší partnerskou školou ve Floβu proběhlo ve čtvrtek 21. listopadu. V autobuse do Německa nás tentokrát doplnili i naši menší spolužáci ze šestých tříd, kteří se v rámci tohoto projektu budou jezdit zdokonalovat v anglickém jazyce.

Pro „starší“ skupinu byl přichystán velice zajímavý den – vyrazili jsme totiž s žáky z Floβu do Kontinentálního hlubinného vrtu v GEO–centru nedaleko Windischeschenbachu, kde nás provázela paní Vlasta Konz, česká rodačka. Díky jejímu českému výkladu pro nás byla prohlídka snazší a o poznání zajímavější. Nejdříve jsme se rozdělili do české a německé skupiny a šli jsme si poslechnout výklad o minerálech a horninách a jejich vzniku, kdy žáci dostávali různé úkoly. Poté přišla na řadu laboratoř a zkoumání vlastnoručně donesených kamenů. Po pauze na občerstvení jsme se přesunuli do malého kinosálu, kde jsme sledovali krátký dokument o vzniku Země a následně jsme si prohlíželi výstavu „Systém Země“, která umožňuje pohled na fascinující vědecké fenomény naší planety a ukazuje význam výzkumných vrtů.

Vybraní žáci šestých tříd zůstali na půdě německé základní školy. Začali jsme společnou výukou tělesné výchovy. V tělocvičně byla připravena různá stanoviště, na kterých se žáci v menších česko-německých skupinkách střídali. Po krátké pauze jsme se přesunuli do kmenové třídy, kde byly pro žáky připraveny různé úkoly, aby se nejen lépe navzájem poznali, ale aby také poznali prostředí německé školy. Vzhledem k tomu, že se čeští žáci ještě německy neučí, probíhala větší část programu v angličtině. Některá slova spojená zejména s prostředím školy se pak čeští žáci snažili naučit za pomoci svých německých partnerů a obráceně. Po náročném programu už nás čekal jen oběd a vyrazili jsme nazpět směr Tlučná.

Zdá se, že zapojení mladších žáků byl dobrý nápad. Některá přátelství vznikla velice rychle a spontánně, a tak bude další spolupráce jistě přínosná a smysluplná.

Kateřina Jandová, Zuzana Šamánková